Jen tak. Červen.

Jen tak. Červen.

O knížkách a koních; o letní náladě a vodě a kimonech; o protipólech Jillian a józe; o překonávání hranic a vystupování na veřejnosti; o netflixové vyhrocenosti.

Pokračovat ve čtení „Jen tak. Červen.“

Reklamy
Blouzním v kódech.

Blouzním v kódech.

Jsem vygumovaná.

Dělá se tak pěkně a přímou úměrou jsem tak vygumovaná.

Ale ne, není to tím horkem. Byť je nenesu dobře, tyto dny jsou z ohledu počasí velmi příjemné. Jen ten způsob, jakým je trávím…

…snažím se neustále přesunout celý blog někam jinam. A když se zrovna nesnažím, alespoň na to myslím. Pořád. Každou volnou chvíli. Ne, že bych zrovna chtěla takto trávit všechny tyhle vzácné červnové okamžiky… ale nejde to vypnout. Nejspíš, dokud to konečně nedokončím.

A snažím se mezitím věnovat i instagramu (ne moc úspěšně), snažím se odepisovat na dopis pokrytý naprosto kouzelnými washi páskami i slovy (trochu úspěšněji), snažím se kreslit a snažím se i psát.

Fakt se snažím psát. Ale kdykoliv sednu k článku, zase mi začne hlavou vířit všechno to o stěhování stránek. A když jen krátce nakouknu na ten můj nový návrh, když jen lehce nahlédnu do kódů…

…ztratím se. A už jsem pak vygumovaná.

Pokračovat ve čtení „Blouzním v kódech.“

Senoseč.

Senoseč.

Louky a paloučky,
zalité sluncem,
kropené deštěm,
u lesů či u silnic,
s trávou vyšší, než jste vy sami.

Víte, kolik zvířat v ní má přirozený úkryt a domov?

Víte, kolik z nich přežije, když přijedou na louky secí stroje?

Pokračovat ve čtení „Senoseč.“