(2) Snově.

(2) Snově.

„Co se děje?“
Co chceš na to odpovědět?
Jakou odpověd chceš slyšet?
Upřímnou?
Neděje se nic. A zároveň všechno. Nic a přitom všechno. Na ničem nezáleží. A přesto všechno má svůj smysl. Všeho je prostě tak nějak moc… a zároveň málo. Nic. A všechno.

Tohle cítím.
Nic a všechno.
Pochopil jsi?

Ne, ty nechceš slyšet upřímnou odpověď. Chceš slyšet konkrétní věc, která spustila reakci. Chceš slyšet „umřelo mi zvířátko,“ chceš slyšet „v práci mám energetického upíra,“ chceš slyšet „nedaří se mi psát.“ Proč? Protože na to můžeš odpověďět, „to je mi líto, ale čas to zahojí,“ a „tak to neřeš, jsou důležitější věci,“ a „to bude zase dobrý, uvidíš“ … poplácat po rameni a říct si: „Tohle jsem vyřešil, tak nemá právo být dál smutný. Logicky!“
Jak. Snadné.
Jak. Prosté.
Jak.
Vzdálené.
Na míle daleko od pochopení skutečných pocitů. Nechceš pochopit. Proč bys měl chtít? Co získáš za svou obětavost? Stejnou nemoc? Mohl by ses nakazit. Mohl by ses zranit. Mohlo by to bolet. A proč to podstupovat?
Kdo na sebe rád přebírá cizí bolest? Radši se posílá pryč. Daleko. Ututlat, ukrýt, zamáčknout, zatlačit, zazátkovat, zapečetit, zaklít.
Nech si, co je tvé, a jdi.

Nic a všechno.
Chápeš?
Nechápeš.
A pokud chápeš, tak také víš, že ti, jež zasahují zvenčí, mají své pokusy dopředu prohrané…

Pokračovat ve čtení „(2) Snově.“

Reklamy
Yuri!!! on Ice.

Yuri!!! on Ice.

Ostřím nože seškrábaný led se stává sněhem. V překládání, v obratech, v piruetách, v trojitých Axelech…

Ten chladný vzduch zimního stadionu dopřeje ledový dotek každému stejně. Jak moc si jej člověk ale pustí k tělu záleží čistě jen na něm. Až na jednu drobnost – led je návykový.

To mi zapomněli říct. Pokračovat ve čtení „Yuri!!! on Ice.“

Zaklínač.

Zaklínač.

Dva meče na zádech; ocelový, ten na lidi, a stříbrný, na příšery. Bílé vlasy svázané do copu, jehož nositel – navzdory té barvě – nebyl starý. Nepřirozeně světlé oči odrážející nezkrotného ducha. Zadek rozbolavělý dlouhou cestou strávenou v sedle. Klepna občerstvující se u korýtka před vchodem. 

Hlasité hovory protkané neovladatelnými výbuchy smíchu v krčmě se pomalu měnily v tichý šepot až nakonec ticho, přerušované jen odkapáváním piva z výčepu. Pohledy všech přítomných štamgastů spočinuly na příchozím.

To je normální lidská reakce. To jen zaklínač vešel.

Pokračovat ve čtení „Zaklínač.“

Tisíc myšlenek a žádná slova.

Tisíc myšlenek a žádná slova.

V poslední době jsem chtěla hodně psát. Chtěla. Témata by se našla – útočila na mě ze všech stran! Vířila mi v hlavě jedno za druhým a sála ze mě produktivitu, přestože jsem chtěla, ať jsou opakem, ať jsou mi inspirací. Ale přinášela jen chaos a zmatení.

Byly to myšlenky:

  • O čase a dnešní generaci, o věku, o děkování a o protekci.
  • O sebevraždách. O smutných seriálech a písničkách. O lidech, jenž po sobě zanechávají nahrávky, poslední slova, než odejdou.
  • O zabíjení. O masožravých šelmách a hadech. O mase a kořistech. O pokrytectví.
  • O knihách a příbězích, o zvířatech a jejich nezměřitelné a bezpodmínečné lásce a taky o jejich příliš, příliš krátkém čase stráveném s námi. O jejich vůni a doteku a teplu a oddanosti. O důvěře.
  • O Koiře. O reaktivitě u psů, o životě s těmi, jenž jsme k sobě navždy připoutali zodpovědností. O důslednosti a vytrvalosti.
  • O agility. O nově objevené ctižádosti, která se mi moc nezamlouvá.
  • O celém dni na dešti a následné nedocenitelné chuti horkého čaje a roztávajícím pocitu v teple voňavé koupele.

To je vše, co teď dokážu. Sepsat, na co myslím, ale ne to rozepsat, i když ve mně hýří pocity, do písmen se utvořit nedokážou.

Přála bych si zařízení, které by zaznamenávalo tok mých myšlenek, bez psaní a bez hlasitě vyřčených slov.

Pokračovat ve čtení „Tisíc myšlenek a žádná slova.“

6 nejlepších videjí s Vikings.

6 nejlepších videjí s Vikings.

Jít na youtube a sledovat fanmade videa je pro mě vždycky jako zasloužená odměna za shlédnutí originálu.

I když film není dobrý (ale třeba postavy ano), práce diváků s videji dokáže zázraky. Kolikrát je amatérský trailer mnohem lepší a výstižnější, než ten původní a originální.

A co teprve shipovací videa! To je to nejlepší, na co se vždycky těším. („shipping“ – když k sobě párujete některý postavy)

Zrovna u Vikings to byla naprostá třešnička na dortu. Seriál po každé stránce zbožňuju, ale jít na youtube jsem si zakazovala až do chvíle, než se dozvím některé klíové informace, protože youtube je mimo jiné plný spoilerů. Ale bylo to tak, TAK lákavé! Pokračovat ve čtení „6 nejlepších videjí s Vikings.“

Zbožňuju Vikings.

Zbožňuju Vikings.

Důvodů, mimo teda ten Athelnar ship, mám hned několik.

Původně jsem Vikingy vůbec začít sledovat nechtěla. Skandinávii mám sice ráda, ale k její historii mě to kromě „Jak vycvičit draka“ nijak moc netáhlo… doteď, tedy. Seriál začal sledovat Miňa s tím, že se do něj ihned po pár epizodách velmi zažral a já byla šťastná, protože jsem mohla sledovat anime, když on sledoval Vikingy. Jenomže mě pořád přemlouval, ať se dívám s ním, že se mi to určitě bude líbit a… nakonec jsem podlehla. A… měl pravdu. Propadla jsem tomu stejně jako on. (takže je to jeho vina! :D)

  1. Říkala jsem, že se Athelnarovi vyhnu, ale stejně je musím zmínit, ovšem každého zvlášt: Ragnar Lothbrok, narozdíl od jiných zarytých konzervativních Vikingů, on byl vždycky otevřen novým věcem, dychtivý po vědomostech s touhou cestovat, uměl ušetřit život člověka, zatímco zbytek chtěl jen zabíjet, snažil se poznat a porozumět myšlení jiných zemí a jiné víře, přestože tehdy jiný Bůh byl pro ně tabu, byl zvědavý, uměl odpouštět, napovrchu byl tvrdý a uvnitř laskavý.
  2. Athelstan pro jeho (jedinou – ta holka byla úlet, který se měl stát kvůli pokroku v ději!) lásku k Bohu, jeho šíření víry, pro jeho loajalitu k příteli, kdy stál vždy po Ragnarově boku a narozdíl od většiny jej nikdy nezradil, i mně vrátil Boha, pomohl mi i v přizpůsobivosti jiné zemi, jiné kultuře.
  3. Děj. Politické konflikty a boje o zemi sleduju ráda, taky vývoj postav (farmář Ragnar → earl Ragnar → král Ragnar), ty intriky (Hirstova speciality) a komplikované vztahy.
  4. Severská kultura, mytologie, severští bohové, rituály, jejich symbolické náramky s dračími hlavami (které jsme si s Miňem taky museli pořídit!) a typicky zdobené lodě, jejich písmo – runy. Tolik mi to přiblížilo všechno to, co jsem nevěděla.
  5. Norská příroda, ach, ty fjordy. Na ty se nikdy nevynadívám.
  6. Hudba.
  7. Kostýmy… nádhera, vousy, vlasy, i dámské učesy… (a vůbec mi nevadí, že se Milanovi tolik zalíbil Ragnarův styl a sám si stejný copánek i vous začal pěstovat, mmm, mám doma Vikinga!)
  8. Budovy.. zbožňuju ten styl dřevěných a kamenných staveb, hrozně ráda bych se nějakým takovým prošla, nebo tam alespoň jednu noc přespala, nebo zažila vikingský večer! Jo, to by mi nevadilo. 🙂 (proč jen všude tahaj prťavý kůzlátka?)
  9. VZTAH MEZI RAGNAREM A ATHELSTANEM. Ne, já to nemohla prostě vynechat. Jediní, jež se nikdy nezradili (každičký Ragnara někdy nějak zradil nebo zklamal, až na Athelstana, u toho jediného jsem od začátku neměla pocit, že by se něco takového mělo stát), Ragnar mu nechával svobodu, přestože jej přivezl původně jako otroka, Athelstan jemu na oplátku poskytoval všechny informace. Jeden druhému dodával odvahu a pocit zazemi (i když pravdou je, že to bylo trochu jednostrannějši – to Ragnar tak přilnul, možná až příliš, k Athelstanovi, pro toho byl vždy číslem jedna Bůh..)

Hlavní negativa Vikings (následuje VELKÝ SPOILER)

Pokračovat ve čtení „Zbožňuju Vikings.“