Jen tak. Srpen.

Jen tak. Srpen.

Tenhle článek už doopravdy vznikal „jen tak“ . Vypadá to, že to není úplně vhodný styl k blogování. Nedává to moc smysl, zápisky na sebe navazují jen minimálně, vlastně to celé vypadá jak stránky vytržené z deníčku.

První půlka je dost zubařská, vprostřed se zmíním o anime a ke konci je to dost knižní. A ještě malá hudební vsuvka. Perfektní článek. No ne?

Mám nějakou ironickou náladu.

A vůbec. Srpen byl divný. 😀 Celé tohle léto. Obviňuju zubaře.

Pokračovat ve čtení „Jen tak. Srpen.“

Reklamy
Hvězdoprach. [♫]

Hvězdoprach. [♫]

Intenzivní.

Tohle slovo používám už přehnaně mnoho. Ale víří ve mně, nedá mi pokoj. Často, když nějaké dotěrné slovo konečně použiju, vypíšu se jím – umlkne. Zmizí.

Ale tohle ne. Tohle posílám pryč a ono se neustále vrací.

Jako ten zahnutý australský klacek.

Pokračovat ve čtení „Hvězdoprach. [♫]“

(3) Nic a všechno.

(3) Nic a všechno.

Minulý rok, už od února, kdy jsem pocítila, že sluneční paprsky začínají hřát, mě zaplavila vlna nezadržitelné energie. Snad i proto, že ta minulá zima byla jiná. Plná mnoha hodin odklouzaných na ledovém ostří a tedy plná něčeho, čemu se dá říkat smysl.

Tato zima byla zrádnější. Když jsem na ni čekala s otevřenou náručí, ona nepřicházela a já stále čekala; bylo mi z toho smutno. Že tady není skutečně, jen v mých představách a článcích a přehrávaných zimních písničkách. A když jsem to čekání konečně vzdala a začala se těšit na okolnosti jarní, objevila se. Už dávno nechtěná, vysála ze mě život. No, a co tak pozoru, tak vlastně – z nás. Mnohých.

Pokračovat ve čtení „(3) Nic a všechno.“

Návštěva dob dávno uběhlých. [Song no.6]

Návštěva dob dávno uběhlých. [Song no.6]

Ať už je slunečno, déšť bubnuje do oken či je krajina zahalena v mléčné mlze; připadáte si jako při dobrodružství. Ranní cesta do školy či práce běžnými dopravními prostředky vám najednou přijde fantastická, volant se změní na otěže, tvrdé sedadlo v autobuse v drncající dřevěný povoz. Sledujete ty políčka s alejemi opadaných stromů a připadáte si jako v dávných dobách, kdy ještě svítili lucernami. A když krajina přechází v městské domy a stavby, přemýšlíte, jak moc se svět změnil a zároveň zůstal stejný. Kde se vzalo najednou takové množství lidí a civilizačních problémů.

Vidíte příběhy. Slyšíte. Cítíte je.

A já vás dnes chci k dalším pozvat.  Pokračovat ve čtení „Návštěva dob dávno uběhlých. [Song no.6]“