Pszczyna. (fotočlánek)

Pszczyna. (fotočlánek)

Trochu to psaní flákám. Je to divné. Je září. Září vždycky nese psavou náladu. Ale já ji teď vůbec nemám.

Přesto je mi záříjově. Nevím, jak to víc přiblížit, je to pocit. Je mi záříjově.

Ale nechce se mi psát.

Ale nechci být ani neaktivní. Vaše články čtu, líbí se mi, ale nevím, co k nim říct. Tak odcházím bez komentářů. Nezlobte se.

Ani tady nechci, aby to stálo.

Tak vám sem hodím alespoň pár fotek z našeho výletu při posledním srpnovém víkendu – do polského historického městečka Pszcyna. (Ani nevím, jak to správně vyslovit.)

Pokračovat ve čtení „Pszczyna. (fotočlánek)“

Reklamy
Alpsky.

Alpsky.

Alpy. Nevím, co dodat víc.

Tentokrát vás nebudu zdržovat (svým obvyklým) sáhodlouhým článkem.

Pokračovat ve čtení „Alpsky.“

Senoseč.

Senoseč.

Louky a paloučky,
zalité sluncem,
kropené deštěm,
u lesů či u silnic,
s trávou vyšší, než jste vy sami.

Víte, kolik zvířat v ní má přirozený úkryt a domov?

Víte, kolik z nich přežije, když přijedou na louky secí stroje?

Pokračovat ve čtení „Senoseč.“

Melodie sněžení. [Song no.1]

Melodie sněžení. [Song no.1]

Zbožňuju zimu.

Byly doby, kdy jsem ji nenáviděla. Brzká, vyčerpávající tma a venku bílý sračky, měnící se na šedý břečky. I na večerní venčící petiminutovku nutnost dvaceti vrstev na sobě a člověk se sám cítil jak ta sněžná koule.

Ale jak víme, je to o přístupu. A ten jsem změnila. Rozhodla jsem se už si víc nevybírat, co je lepší. Ani které z ročních období. Všechna jsou skvělá; každé jiným způsobem.

Pokračovat ve čtení „Melodie sněžení. [Song no.1]“