Listopadové jaro.

Ahoj!

Přijde mi to jako celou věčnost, co jsem nenapsala ani řádky. A to jsem toho měla tolik na srdci! Jen jsem nevěděla, jak to přesně uchopit a podat…

…dnes to bude krátké. Musím se nejdřív zase trochu rozepsat.


Původně jsem myslela, že sepíšu list vděčnosti. Něco jako seznam přání, jen ne o tom, co bych chtěla, ale poděkovat za to, co už jsem dostala. V hlavě jsem těch položek měla opravdu hodně, ale víte jak to je – s časem blednou a zvykáte si na ně. Nakonec jsem si vybavila alespoň ty nejintenzivnější věci a sepsala je.

  • Děkuju za možnost přestěhovat se na tak krásné místo.
    • Za to, že můžu konečně vidět hvězdy. Když tedy zrovna není smog. Že říjen a listopad jsou smogové měsíce, to tak bohužel vyšlo. V jasné dny jsem viděla hvězdy dokonce i z postele. Sledovat hvězdy hned z postele! Chápete to?!
    • Za ten les hned za domem. Krásný, často i bez jediného živáčka tiše šumící les s dubovou alejí po okrajích. Taková nádhera.IMG_20181025_072136_432
    • Za ten výhled! Z rána na probouzející se město zalité oranžovým světlem s pozadím Beskyd, odpoledne pak slunce zacházející za vrcholky stromů lesa. Za možnost vidět obojí. Vidět den začít i skončit. V jasných barvách.
  • Děkuju za svého nového zubaře. Nevím, jak mu mám poděkovat, že mě zachránil, zachraňuje. Přijde mi, že nic nevyjádří to, jak to cítím. Tolik děkuju!
  • Děkuju za vás. Za všechny lidi, kteří vstupují do mého života s dobrým úmyslem. Za ty, kteří se zdrží, i ty, kteří musejí hned jít. Za vás, kteří se zdržet chtějí.
  • Děkuju za to neskutečně skvělé černé zvíře, které žije po mém boku.
  • Děkuju za tohle krásné období. Kéž pokračuje v podobném duchu.
  • Děkuju.
  • Děkuju. Děkuju, děkuju.

Vůbec mi to nevadí, tohle listopadové jaro, přiznám se. Když jsem stála před pár dny na zastávce jen v lehké jarní bundě a kvůli ostrým slunečním paprskům mi bylo horko (bylo 18°C), pravda, vánoční ozdoby na lampách vypadaly trochu nepatřičně. A přesto se od začátku listopadu cítím i vánočně. A kupodivu – to mi taky nevadí. Snad se i těším. Piju čokolády s vanilkou a kávy se skořicí a už jsem snědla (žalbohu na posezení) celé balení Ladových perníčků, protože je zbožňuju. A vlastně nemám ještě ani jeden dárek a přesto se docela těším. Na prosinec. Ty svátky. A sníh. Bože, dej ať v tomto roce alespoň spatříme sníh! Zatím to vypadá, že spíš začnou růst sněženky.

IMG_20181104_122211_158

To psaní mi chybí i vůbec nechybí… mám najednou o tolik víc volného času! Na čtení, na kreslení a všechny ty věci, které jsem kvůli psaní článků ve volném čase nemohla dělat. Ale pak – něco mi celou tu dobu chybí. Nějaký kus mě. Často si ukládám do hlavy věty nebo myšlenky nebo záběry – abych pak zjistila; proč? Proč to dělám? Vždyť stejně teď nemůžu psát! A mrzí mě to. Kolik mi toho hlavou projde nezaznamenaného. I když si myslím, že by si to zaznamenat zasloužilo. I kdyby jen pro mě, pro mou osobu o něco starší než teď.

Takže jsem vám chtěla ještě říct, že psát budu i nebudu. Protože mi to chybí i nechybí. A přeberte si to. 0:)

IMG_20181103_160417_015

Tak ne, vysvětlím to. Vzhledem k tomu, že jsem se přestěhovala – tj. fyzicky změnila brloh – se mi do krev vlila nová energie. Tolik nových míst a nových pohledů a můžu jezdit autobusem a dlouze rozjímat a můžu si lehnout na gauč a sledovat les nebo hvězdy s polštářem pod hlavou na parapetě. ♥ A všechny tyto nové zážitky mi přinášejí tolik motivace, že jsem se konečně rozhodla přestěhovat i tento blog. Plánuju to už přes půl roku, ale teprve teď mi přijde, že už to zvládnu. A taky jsem se teprve teď rozhodla, kam to bude. Studovala jsem, zkoušela různé platformy, zakládala testovací blogy… a konečně se rozhodla. Ale to vám ještě neprozradím – chci to mít už všechno dokončené, až zveřejním svůj nový virtuální bejvák. Myslím, že s příchodem prosince by to mohlo klapnout. Stihla bych to asi i dřív – ale chci až prosinec. Prostě chci. Tečka.

Takže vám děkuju za to, že sem stále chodíte někdy koukat – vlastně jsem to ani nečekala. Jste rozkošní.

Děkuju. Děkuju, děkuju.


ps. jedna moje listopadová. (počkejte si do 2:15 – to je nejhezčí pasáž.)

(taky vás tak baví sledovat, u těchto pianových videjí, jak klávesy baští ty obdelníčky?)

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s