Pszczyna. (fotočlánek)

Trochu to psaní flákám. Je to divné. Je září. Září vždycky nese psavou náladu. Ale já ji teď vůbec nemám.

Přesto je mi záříjově. Nevím, jak to víc přiblížit, je to pocit. Je mi záříjově.

Ale nechce se mi psát.

Ale nechci být ani neaktivní. Vaše články čtu, líbí se mi, ale nevím, co k nim říct. Tak odcházím bez komentářů. Nezlobte se.

Ani tady nechci, aby to stálo.

Tak vám sem hodím alespoň pár fotek z našeho výletu při posledním srpnovém víkendu – do polského historického městečka Pszcyna. (Ani nevím, jak to správně vyslovit.)

Vyrazili jsme na popud jedné schůzky gwintu, bylo to kousek (asi hodinu autem od Ostravy) a prostě všichni máme rádi všechno středověké, jako fanoušci Zaklínače, takže se nás hodně natěšeně hlásilo jako účastníci. No, nakonec nás jelo dohromady jen šest. Počasí bylo dost taky pochmurné, ale stejně myslím, že jsme si to užili.

Až na pavouky. Víte, kolik muselo být ve středověku pavouků?!

Víte, kolik muselo být ve středověku vidět hvězd? Bože, tu tehdejší oblohu bych si opravdu přála spatřit.


DSC05204a
Náš hotel. Platili jsme tuším kolem 500,- za noc. Moc jsme se tam nezdrželi, tak si vlastně jen s těží vybavuju, jak vypadal pokoj. Zato se mi zaryli do paměti pavouci. Zase jsem tam večer spatřila něco, co z dálky působí jako „díra ve zdi“ , dokud to nezmizí. Díry ve zdi ale nemizí. Tohle má při pohledu z blízka nožičky. Vtipné (nebo spíš děsivé) bylo, že ráno už tam díra ve zdi nebyla. Zato se záhadně při snídani objevil obří pavouk v mikině našeho spolubydlícího. Záhada.
DSC05204b
Líbily se mi kresby na zvenku na fasádě hotelu. Slunečnice a staré hrnky na plotě. Působilo to letně.
DSC05210a
Náměstí tohoto malého historického městečka.

DSC05211a

DSC05217a
Strážný před zámkem. Zámek bývá nazýván polský Versailles. Jde (nebo spíš šlo) o šlechtickou rezidenci.
DSC05222a
Fascinovala mě ta svalnatá dupa.

DSC05223a

DSC05224a
Pszczynský park. Byl větší, než jsem čekala. Údajně je v anglickém stylu z druhé poloviny 19. stol. a je rozdělen na tři části – Zámecký park, Nádražní park a Divoká promenáda. Tam jsme zrovna mířili.
DSC05233a
Chtěla jsem tam jít, do Země za mostem. Projít celý park. Nešli jsme tam. Prý by nám už na nic nezbyl čas. Byla jsem chvilku smutná.

DSC05235a

DSC05237a
Šli jsme se podívat na evropské bizony – zubry.
DSC05238a
Mapa parku, zaujala mě vpravo asijská ikonka, zde číslo 16 – čínská brána. Hlavní důvod, proč jsem park chtěla projít celý a vidět ji. Můj návrh nebyl podpořen.
DSC05239a
Poprvé jsem spatřila paví kuřata.
DSC05241a
Zubry jsme chytli tak akorát při žranici.

DSC05247aDSC05253a

DSC05258a
Polemizovali jsme, jak dobře by se u těchto stolů nad zubry hrál gwint.

DSC05259a

DSC05267a
Lepší oslí fotky nemám. Nechtěli pózovat, chtěli jen žrát. Všichni jim strkali do tlam žaludy od vedlejšího dubu. No, alespoň že ne vlastní svačinu.
DSC05272a
Ukázkový lovecký dům. Fakt bych v něčem takovém nemohla bydlet. Tolik mrtvol po stěnách.

DSC05273aDSC05274a

DSC05269a
Vycpaná zvířata mě taky rozesmutňují. Je to sice možnost, jak je vidět z blízka velice reálné, ale… nutilo mě to přemýšlet, jestli umřeli a oni je pak vycpali, nebo je zabili aby je vycpali.

DSC05276aDSC05277a

DSC05282a
Tady jsme už v restauraci, která byla hlavním důvodem našeho výjezdu – středověce oděná Warownia Pszczyńskich Rycerzy. Naběhli jsme tam jako četa fotografů. Poláci na nás dost divně koukali.
DSC05285a
Jakýsi rybohlavý, bezvlasý a bezocasý jednorožec. A co ty nohy?! Chudák.
DSC05286a
Jaký byl asi pocit stát na hradbách při západu slunce? Vzadu zrovna probíhala lukostřelba. Připadala jsem si, jako bych vstoupila do Kingdom Come.

DSC05288a

DSC05289a
Otevírat truhly nám v Kingdom moc nejde.
DSC05290a
Abyste si típli cigaretu v hradním dobovém stylu.
DSC05292a
Sedli jsme si v restauraci přímo doprostřed místnosti – byl tam obrovský kulatý stůl. Nás bylo šest a vlezlo by se nás k tomu stolu ještě jednou tolik. Připadali jsme si jako králové a divili se, proč tam nikdo nesedí. Pravdou bylo, že pod lampou je největší tma (v tomto případě pod runami). Celý večer nás přehlíželi. Na to, abychom si mohli objednat další pití, jsme čekali přes hodinu.
DSC05291a
Strop nad našimi hlavami byl posetý svíticími runami. (Tahle fotka je jediná neupravená.)
DSC05294a
Ještě pohled z venku, který jsem jaksi zachytila až při odchodu, takže ve tmě. Vzhledově opravdu úchvatný podnik. Cesta do doby králů!

Myslela jsem, že jsem foťák nedala z ruky. Jak jsem ale zjistila, druhý den jsem na něj ani nesáhla. Fotila jsem jen přes mobil, takže to mě trochu mrzí.

Počasí se zachovalo přesně tak, jak jsme očekávali, a tak prohlídka zámku nám vyšla tak akorát po deštivé chvíle.

Už kupovat vstupné bylo dost zvláštní. Přišlo mi, jako byste si museli kupovat vstupenku do každé místnosti zvlášť. Všichni jsme z toho byli dost zmatení. Nakonec jsme koupili nějakou základní prohlídku a zbrojírnu. Já se teda moc neangažovala, polsky rozumím prd. A ani ten ne.

mde
Tady mi z telefonu vykoukly ještě záběry z té restaurace. Chtěli jsme čepované pivo (jak taky jinak). Dva z našich kamarádů spoluvýletníků už na tomto místě byli a velmi podnik vychovalovali, včetně jejich výtečného vlastního piva Warowne, které podávali v dobových krýglech. Když jsme však dorazili, oznámili nám, že čepované teď nemají, že jim ještě nepřišly sudy. Dost rozhozeně jsme potřebovali chvilku na poradu u kulatého stolu. Přemýšleli jsme, jestli půjdeme jinam (čepované je přece čepované!), nebo to nějak zvládnem. Nakonec jsme se rozhodli zůstat, nejen proto, že už jsme měli vyměněné peníze. Na fotce můžete vidět taky jejich zlatý dukát – když vstupujete do areálu, musíte si proměnit zloté za alespoň jeden jejich zlaťák, to je podmínka. Tak jsme vyměnili dukát za lahváče v kalichu. A mimo to i večeři, taky podávanou napíchlou na malých mečích a podobně. To jsem bohužel nevyfotila, dost hladově jsme se na to vrhli.
dav
Snad nebudete rozhořčeni, že sem přidávám fotku ze záchodů. Přišly mi fakt dobové!

mde

Následují fotky už ve výše zmíněném pzczynském zámku. Poslední přestavby byly provedeny kolem roku 1870, takže i vzhled místností byl takový modernější. Mám radši starší zámky.

Knížata tohoto místa si velice libovala ve své myslivecké vášni. Je to znát. Až moc. Údajně byla tato rezidence střediskem honů (na jeleny a zubry), kde se scházeli aristokrati z celé Evropy.

Později to bylo i sídlo štábu německé armády při první světové válce. To je taky poznat v některých místnostech. Třeba pracovní stůl s telefonem, o dvě fotky níže, mi přišel dokonale německý a jako za první světové.

(Nepochytila jsem toho tolik při té prohlídce. Trochu podvádím. Mám před sebou prospekt ze zámku, který byl volně k odběru. Vzala jsem si ho jen proto, že tam byla i česká verze. Ehm. Tak abych nebyla úplně faktograficky mimo.)

IMG_20180826_115851_981
Ty mrtvé hlavy vysoké na stěnách. Proč?! Proč je to tak těšilo?! A to teprve uvidíte toho chudáka vlka.
dav
Místnost pracujícího Němce za první války.
mde
Lešijové!
dav
Tady někdo koukal na GoT. Ale ne. Údajně byli někteří němečtí obyvatelé zámku v té době fascinování orientální kulturou. Proto taky ta čínská brána v parku. Kterou jsem neviděla.

davmde

mde
Pracovna knížete. (To jsem si přečetla. Působí to na vás jako pracovna?! Řekla bych spíš flákárna. Chvástárna. Umím si představit, jak tam ten mrňavý lovec u krbu sedí s pohárkem v ruce, nohu přes nohu, a prohlíží si egoisticky své trofeje. „Pracuje“ .)
dav
Příšerná místnost.
dav
Bible. Kniha, co potřebuje mít vlastní stojan.
mde
Tady se mi docela líbilo.
mde
Čtecí koutek.
dav
Dámská místnost.
dav
Jakási všeobecně zábavní místnost s možností spaní. Když vás zábava náhle unaví. Nejlepší mi přišlo to místo ve výklenku u okna. Ke přemýšlení a psaní a stalkerování a tak. Na fotce nejde moc vidět, jak útulně působilo.
dav
Zrcadlový sál – údajně to bývala jídelna (proč pak ty balkonky nahoře?). Dneska se tam pořádají hudební akce, takže je aktivně využívaný. Ta akustika musí být zajímavá.

dav

dav
Malovali si uvnitř oblohu nad hlavou.

dav

dav
Super-retro projektor, řekla bych.
dav
Něco ze zbrojírny.

dav

dav
Katany jsem nemohla vynechat. :3

A tímto tak nějak končím. Jsem si vědoma, že šlo o nezáživný článek, samotnou mě moc nebavil. 😀 Příště přijdu s něčím lepším, jen teď nemám vůbec chuť psát. Sem tam utrousím pár slov do „jen tak“ článku. Hodně zírám na hvězdy. A píšu o nich. A přemýšlím. Ale jinak se mi vůbec nechce. Používat slova.

To přejde.

Reklamy

2 thoughts on “Pszczyna. (fotočlánek)

  1. A to mě článek zase bavil, zaujalo mě to a jako na výlet bych se tam ráda podívala. Ubytování za tu cenu je super, když je to jen na přespání. Ale ta hospoda vypadá fakt peckově, škoda, že nemáš jídlo vyfocené. 🙂 Já třeba hrozně ráda jezdím do Dětenic, jak je to Středověké, tak je to pecka. 🙂 Určitě to navrhu příteli jako výlet, díky za tip!

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s