Seznam přání.

Nevěděla jsem, jestli jej zveřejňovat. Původně jsem ho začala psát jako článek, který sem dám, ale pak se tam objevilo moc osobních věcí… a přišlo mi to nějak blbé. Jenomže pak si vzpomenu, že přesně těmito pocity se nechci nechat omezovat.

If you ever don’t know which way to choose, always GO FOR IT!

je jedno z mých hesel, kterými se nutím se řídit. Vymyslela jsem ho, když jsem se ohlédla za minulostí a byla smutná, že jsem toho mohla hodně zažít, ale nikdy jsem nesebrala odvahu.

Ne, že by byl tento článek nějak převratný. Jen mi není příjemné ho zveřejnit. A právě proto to musím udělat.

Budu ho průběžně aktualizovat.

✓ – zrovna se plní. Splněno.


WishList podzimu. 2018

  • Dát si něco dýňového.
  • Čaje a horká čokoláda. 
  • Burčák. Bez bolehlavu, prosím.
  • Omezit kofein.
  • Hodně agilitit. 
  • Hodně vytahovat disky. (dogfrisbee)
  • Vrátit se k ranní józe.
  • Mohla bych si zkusit jít někdy zaběhat. Dlouho, dlouho jsem nebyla.
  • Dokončit podzimní Venibags kolekci.
  • Kreslit, kreslit, kreslit.
  • Psát a psát!
  • Chytnout podzimní psavou!
  • Konečně se pustit do nějakého přesunu na jiný web.
  • Pozorovat hvězdnou oblohu bez světelného šumu. V Jeseníkách, možná, třeba.
  • Nasát atmosféru antikvariátů.
  • Možná bych se mohla pustit do těch kondičních jízd. Zabít bubáka.
  • Přežít všechno to, co mě očekává u zubaře. Zabít dalšího bubáka.
  • Najít hezký byt někde poblíž lesa nebo velkého parku (kde nechodí zas moc pejskařů).

Události:

  • 13.9. První zákrok u nového zubaře. Prokleté září třinácté.
  • 19.9. Gwint turnaj klubovny (umím to ještě hrát? 😀)
  • 28.-30.9. Naura agility tábor Větřkovice
  • 2.10. Druhá návštěva zubaře. Určitě se na mě těší. Určitě víc, než já na něj. Cokoliv je víc.
  • 6.10. Naura sledování livestreamu Mistrovství světa v agility
  • 7.10. Dvojzkoušky The North Face (budu nabuzená ze sledování AWC!)
  • 9.-11.11. Kreativ Výstaviště (čumendos)

WishList letních zážitků. 2018

Chvíli ho tu nechám a pak ho smažu.

  • Každé ráno začít s jógou. Nebo alespoň obden.
  • Běhat. Běhat se psem. Plavat.
  • Pít hodně vody. Čisté vody.
  • Rozjet plátěnky s Nikou.
  • Sebrat odvahu a navštívit cizího zubaře.
    • Zbavit se vietnamských snídaní a nosit si vlastní smoothie.
    • Přežít dentální hygienu.
    • Moci zase kousat.
  • Vydat se na noční výpravu za astronomickými jevy.
    • zatmění měsíce
    • perseidy
    • vidět hvězdnou oblohu bez světelného šumu města
  • Vysedávat u táboráku.
  • Malovat vodovkama.
  • Začít zase psát fikci. ✓ (začala jsem, to je pravda. třeba pokračovat…)
  • Zažít pár líných dní – válet se s kávou a knihou, jít venčit do lesa, válet se s knihou…
  • Jet na agility tábor. První psí tábor vůbec. ✓ (koncem září)
  • Jet na výpravu s gwint klubem do středověké krčmy v Polsku na čarodějnický sabat.
  • Sebrat odvahu a sejít se s novými lidmi. Třeba s Alienee.
    • Obejít antikvariáty.
    • Projet se na vypůjčených růžových kolech.
    • Letní kino.

WishList přání – brzy.

  • Koupit si kondiční jízdy a přestat se bát zase sednout za volant.
  • Zaběhnout na závodech agility parkur poprvé čistě.
  • Pracovat z domu.
  • Živit se tím, co mě baví a v čem vidím smysl a přínos pro svět.
  • Být pánem svého času.
  • Překonat/zmírnit svou odontofobii.
    • Vyřešit všechny problémy co nejdřív.
    • Moci zase kousat.
  • Vyšplhat Sněžku.
  • Dostat se na skelligské vlny v jarním Táboře – Blavicon 2019.

WishList přání – jednou.

  • Vyšplhat na Vysoké Tatry.
  • Vyšplhat na rakouské Alpy.
  • Vyšplhat na italské a francouzské Alpy.
  • Vyšplhat na norské vrcholky a shlížet na fjordy.
  • Vyšplhat na Fuji-san.
  • Pořídit si cestovní auto a vydávat se na road-tripy
  • Navštívit
    • Velkou Británii, Londýn
    • Japonsko
    • Nový Zéland
    • Norsko
    • Kanadu
    • Národní parky Severní Ameriky
    • Austrálii
    • Irsko, Skotsko
    • Jižní Ameriku
    • Aljašku
    • tak jo, prostě celý svět.
  • Domluvit se anglicky.
  • Domluvit se japonsky.
  • Jít na koncert
    • Nickelback
    • Skillet
    • Three Days Grace
    • Red
    • Starset
    • (Breaking Benjamin, Ashes Remain…)
    • My Chemical Romance
    • Linkin Park
  • Zabydlet se v domečku u jezera nebo řeky, u lesů a obklopeného horami. S velkým, velkým pozemkem.
    • Se skleníkem plným kaktusů a sukulentů a pohodlnou pohovkou s knihovnou.
  • Pořídit si druhého psa.
    • A třetího.
    • A čtvrtého.
    • A pak se ještě uvidí…
  • Pořídit si koně.
  • Napsat knihu.
  • Inspirovat druhé.
  • Zůstat, kým jsem. A častěji se rozpomínat na to, že je to tak v pořádku.

BookList

  • (léto) Muffin a čaj – T. Addair
  • (léto) Probuzení Simona Spiera – Becky Albertalli
  • (léto) Černooká – Anna Musilová
  • (léto) Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru – Benjamin A. Sáenz
  • Neznám druhé takové zvíře, jako je pes – F. Šusta
  • Hovory s Bohem II – N. D. Walsch 
  • Fangirl – Rainbow Rowell
  • Nedej se – Rainbow Rowell
  • Píseň krve – A. Ryan
  • Šest vran – L. Bardugo
  • Krev elfů, Zaklínač III – A. Sapkowski
  • Dotkni se zvířecí duše – G. Harris
  • (podzim) Ve znamení štíra – M. Stiefvater
  • (zima) Pes – Kerstin Ekman

WatchList

  • (léto) Já, Simon
  • Call Me By Your Name
  • TO (už konečně)
  • (podzim?) – Vikings S05E11
  • (2019) Game of Thrones S08
  • (2020?) Witcher od Netflixu
  • Dohnat všechna ta anime, která mi utíkala kvůli nefunkčnosti MyAnimeListu
    • Steins;Gate 0
    • Shingeki no Kyojin 3
    • Zkusit: Banana Fish, Free 3, Grand Blue, Hataraku Saibou, Tenrou: Sirius the Jeager

✓ – zrovna se plní. Splněno.
Inspirace: Hemitson & Alienee
Reklamy

9 thoughts on “Seznam přání.

  1. *schovávám se před rodiči do pokoje, aby neviděli mé slzy dojetí z filmu, automaticky sednu k počítači s chvilkovým pocitem, že nemám kam jít, když v tom ukazováček na klávesnici najde jediné písmenko, jako už nespočetně krát předtím – písmeno m. Bez vteřinky na přemýšlení, nebo zkontrolování adresy, kterou mi googlík nabídne, spočine malíček na enter, jenom mrknu a už jsem tu… se stejným záměrem, s jakým jsem zde bývala po celý měsíc – projdu se tady jako duch, zjistím, co je nového, očima proletím květy slov a do myšlenkového bločku si poznamenám, co všechno si budu muset pečlivěji pročíst, až se nějak hodím do pořádku…*

    A náhle spatřím titulek „Seznam přání“. A ten seznam je dost podobný tomu, co si snažím marně uspořádat v mysli od začátku léta, tomu pomyslnému seznamu, kvůli kterému jsem si koupila zápisníček, který stále leží na stole a jeho stránky zejí bílou prázdnotou, tomu pomyslnému seznamu, který mě vytáhne z temných vod, když potřebuji naději a nebo mě do nich naopak zatáhne s uvědoměním mé neschopnosti. A tak tady sedím, pročítám si tvůj seznam a na tvář se mi dere úsměv a cítím se šťastná z tvých přání. A jsem ještě šťastnější z každé fajfky u přání, na kterých se pracuje, z každého zeleně přeškrtnutého přáníčka, které již bylo splněno.

    A tak si všímám, že každá moje věta začíná na „A“ a dochází mi, že se z toho stává opravdu můj chronický verbální problém.

    A poté si všimnu – a ještě párkrát si to nevěřícně zkontroluju – svého jména v tvých přáních. Sotva jsem se vzpamatovala z toho filmu, co mě dostal, a schytám tady další ránu mířenou na srdce. Do očí se mi zase snaží proplížit slzy, jak dojetí, tak i vnitřní nenávisti k sobě samotné. Jen za to, že jsem pořád nezvedla svůj líný zadek, abych sehnala tu pásku do psacího stroje a napsala ti dopis. Proto, že ani nedělám nic s tím třasem rukou, který dělá z mého písma sotva čitelné klikyháky, abych se nestyděla napsat ručně. Proto, že se tolikrát bojím napsat i na ten instagram, hlavně ze strachu, že tě psaním unudím, nebo zpanikařím. A proto, že jsem ti pořád nenapsala, abychom se mohly domluvit. A do háje, vlastně i za to, že nevedu žádnou kartu, abych mohla online zaplatit tu hloupou jednu korunu, abych mohla na ta růžová kola (proč je všechno online? nemůže u toho někdo prostě stát, vybírat peníze a všechno vysvětlit?)…
    … nějak jsem se v tom sekla, do hlavy mi zničehonic vletěl nápad. Nápad, kterým by sis mohla odškrtnout více bodů. Letní kino. TO. 29.8. Je to sice s dabingem, ale pokud máš čas a chtělo by se ti do toho jít se mnou, stačí říct 😀

    K všem těm přáním – jen do toho a s pořádnou vervou! Chci zde vidět rozrůstající se zelené pole a chci číst o tvých zážitcích. Na filmy a seriály se kouknout dá (Vikingové koncem listopadu aaaa ♥), procestováním světa to bude složitější a zvládne to asi jen pár „vyvolených“ s pevnou vůlí, ale na základě všeho, co jsem od tebe četla, tak s jistotou můžu říct, že ty mezi ně patříš. Jdeš si za svým, uvědomuješ si sebe sama a máš tu vikingskou silnou vůli. Splňuj ta přání, přidávej další, žij naplno a inspiruj ostatní! Co víc k tomu napsat? Kdybych ti tady mohla vybarvit obrázek emocí, které ve mně ten článek vyvolal, bylo by to pestrobarevné veselé abstraktní dílo (s jedním maličkým šedým puntíkem, protože ani ty, ani já, ani kdokoliv další, kdo to nestihl, nezažijeme koncert Linkin Park…)

    Liked by 1 osoba

    1. Věty začínající na A jsou m ů j chronický problém. Fakt.
      Ta kola a karta nejsou fakt problém. Pochopila jsem to tak, že přes jednu appku můžeš používat více kol naráz. Problém jsem spíš viděla v tom, že vidím na těch kolech dost lidí jezdit – a stojany často prázdné. Pokud zrovna nebude slejvák, bude těžké odhadnout, kde zrovna kola budou…
      A děkuju. Prostě děkuju. 🙂 ♥

      To se mi líbí

  2. Tak opět na dvakrát, kdyby to někde hnilo v nějaké schránce, kterou nevidím, tak se omlouvám, ale zase mi to zlobí. 😀
    V poslední době hodně přemýšlím o tom, co psát na blog a co ne, co dávat vědět světu, cizím lidem, o kterých nic nevím, často o sobě ani nedají vědět…
    Hodně se to ve mně míchá, protože jsem nějak došla k závěru, že úplně osobní už články psát nechci. Nemám zájem na tom, aby mi někteří lidé lezli a čuměli do života prostřednictvím čtení mých článků, přestože mi to u řady ostatních zase nevadí (třeba i konkrétně ty a tak…), protože ono s tím psaním (a stejně tak s instagramem) je to takové zvláštní. V podstatě si vytvoříš bublinu, kam pustíš jen to, co pustit chceš. Jsou lidi, které už nezajímá, že mezi tímto a životem té osoby, je opona, přes kterou neprojde ohromné množství věcí. Ať už proto, že se k tomu psaní zrovna nehodily, zapomnělo se na ně, pisatel na ně nebere takový zřetel nebo vyloženě nechce, aby byly na internetu. A jsou hlupáci, kteří si z této bubliny, protože tě neustále šmírujou a čtou každou tvou čárku, postaví univerzum, tvůj svět, který je jenom část tvého světa a myslí si, že na základě tohohle prdu do tebe vidí nebo tě snad nějak znají. A to mi začalo nějak vadit a nejde mi se přes to zatím úplně přenést. Takže chápu tvou nejistotu ohledně zveřejnění tohohle článku, i když ty moje plky jsou asi teď trochu mimo.

    Liked by 1 osoba

  3. Ano, měla jsem ve spamu ještě další dva tvé stejné. Myslím, že to všechno padalo i dřív tam, jen jsem nevěděla, že tu tahle složka na komenty je. Byla docela schovaná. Přišlo mi. 😀

    Nevím, nechci se ptát, ale musím – jak to, že dvě kapely? (Tak už jsem to vygooglila.) Myslela jsem si, že MCR. Ani jsem to nevěděla. Ale stejně – oni klidně mohou někdy hodit revival, jednou, s trochou štěstí a nostalgie. LP už prostě nemůžou.

    Chápu, co chceš říct. Naprosto. Na druhou stranu mi to přijde jako… postoj určitého období. Nebo alespoň tak to někdy mívám. Mění se to. Teď jsem na určité vlně – na které bych se i ráda udržela – kdy to, v jakém světě a vesmíru a životě tě ostatní vidí, beru jako něco co vypovídá o nich, ne o mně. Já sdílím, co cítím, že chci sdílet… teď mi dochází, že je to v této době víc instinktivní. Pocitové. Jsou pak období, kdy si představuju, co chci aby ostatní četli nebo viděli, nebo nečetli a neviděli… a jak na to asi mohou reagovat. Různě dlouhá období. I pár hodin. I pár týdnů.

    Podlě mě je ok nezveřejňovat osobní články. Je podle mě ok i zveřejňovat osobní články. Přesně tak, jak to člověku v tu chvíli přijde nejlepší.

    To se mi líbí

  4. To je tak krásný článek.
    Na první pohled jednoduchý, ale přitom tak hluboký, upřímný, poctivý. A vlastně je i motivující a inspirující, člověk má po přečtení chuť pustit se do svého seznamu! Jenže to není vůbec tak jednoduché, jak se právě na ten první pohled zdá. Člověk se musí nad sebou vážně zamyslet. Což je asi důvod, proč už několik týdnů právě s takovým seznamem selhávám. To zamyšlení je prostě až moc těžké.
    Každá položka, kterou jsi už mohla odškrtnout mě vždycky potěšila s tím, že sis své přání splnila. Přeji Ti, ať to takhle hezky pokračuje i nadále ♥

    Liked by 1 osoba

    1. Nějak mi na tvůj komentář nevyskočilo upozornění, to si beru od WP dost osobně.
      Přesně tak, jak říkáš. A pak, když to chceš zveřejnit, uvědomíš si, že je tam vlastně strašně moc osobních až intimních věcí a přijde ti to… prostě moc. Ale myslím si, že je to důležitý seznam. Možná jeden z nejdůležitějších. A stojí za to se nad ním zamyslet, i když si to chce sáhnout někdy hlouběji.
      Děkuji ti! ♥

      To se mi líbí

  5. Pane joooo, byla jsi na koncertu Nickelbacku? Já jsem na něj tak strašně moc chtěla jít, když byli před pár lety v Praze, ale nevyšlo mi to. 😦 Hrozně jsem tenkrát trpěla. 😀

    Tenhle WishList je skvělá věc. Už jsem si ho chtěla udělat xkrát, ale kdykoli jsem nad ním začala uvažovat, zděsila mě ta představa, že všechna svá přání definuju a dám jim identitu a pak prostě už budou napsané a existující a já se budu muset zvednout a začít je konat. A ten začátek, to je vždycky něco, z čeho mám hrůzu. Takže můj wishlist nikdy nevznikl.
    Vím, že je to tak špatně, měla bych si z tebe vzít příklad. 🙂

    Závidím ti spoustu proválených líných dní s knihou. 😀 To jsem tak chtěla, ale nebylo mi přáno. 😀 A že jsi viděla perseidy, to mi taky nevyšlo, i když jsem chtěla.
    A přání obejít antikvariáty spolu sdílíme, nevím proč jsem to ještě neudělala, nějak z nich mám z nepochopitelného důvodu zvláštní respekt. 😀

    Moc se mi líbí poslední tři body dlouhodobého wishlistu. Napsat knihu. Inspirovat. Být sama sebou. ♥

    Liked by 1 osoba

    1. Ano, byla jsem přesně na tom zmíněném pražském před pár lety a bylo to perfektní! (Odškrtnutí Skillet jim byli jako přeskokani a vlastně to pro mě bylo překvapení, velmi příjemné :D). Ale myslím, že Nickelback se určitě zase brzy vrátí, minimálně proto, aby sis je mohla odškrtnout i ty! 😀

      To je moc trefně řečeno, že se nad nimi musíš zamyslet, definovat je a pak je vidíš a „straší“ tě jako něco, co je třeba splnit. Takhle jsem to taky dlouhou dobu brala ale už jsem to tak nechtěla brát. Rozhodla jsem se na ten seznam dívat jako na něco, na co se kouknu jednou za čas a pocítím radost z toho, že si můžu odškrtnout další věci, nebo mě to inspiruje k dalšímu směru, kudy se vydat. Protože často zapomínám, co si vlastně přeju, a objevím to až po dlouhých letech. Až je třeba pozdě.
      Určitě se taky přemož a dej si tu práci se nad těmito hodnotami zamyslet, myslím si, že to stojí za to. Je to podle mě jeden z nedůležitějších seznamů v životě. Vědět, co chceš. Co si přeješ.

      Perseidy jsem zahlédla náhodou. 😀 Myslela jsem na to, že bych se na ně chtěla vydat (někam mimo světelné znečištění), ale nakonec se nám nějak nechtělo, ale náhodou jsem se vracela ten den domů pozdě večer a když jsem vzhlédla k obloze, pár jsem jich zahlédla. Bylo to moc hezký, takový přirozený, já je nenaháněla, neočekávala, nehledala – a ony tam byly. Nádhera.

      A moc ti děkuji za krásný komentář. ♥

      To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s