Když chytnete psavou.

Zděšení.
Zoufalství.
Frustrace.
Apatie.
Frustrace.
Seru na to.

Jednoduchý, i když ne úplně příjemný, postup emocí.

Když chytnete psavou. Dokončíte celý článek na jeden zátah a s vyčerpaným „uf“ tam chcete přihodit finální obrázek, jako poslední úpravu před zveřejněním. A ten obrázek vám nějakým záhadným způsobem smaže všechen text. A editor se rozhodne, že zrovna v tu chvíli článek automaticky uloží. A WordPress nadhodí, že zrovna u tohoto článku vás nepustí k historii konceptů. A vy se snažíte, googlíte co je špatně, doptáváte se na fóru… a pak se konečně dostanete do konceptů a zjistíte, že všechen text je nenávratně pryč. Jako by neexistoval. A to se vám ten článek po dlouhé době výjimečně docela líbil…

Seru na to.

Asi ta slova prostě neměla jít do světa.

Sere mě to!

psava

Chytla jsem psavou. Náladu. Skoro jako by začal podzim. To ten ji zpravidla přináší.

Ale zároveň i blogovací. Asi nejvíc, co jsem v současném blogerském světě zažila. S chutí hltám jeden článek za druhým, vracím se do svého formuláře průběžně zapisovat myšlenky své… a pak zase šmejdím po území druhých.

Baví mě to. Užívám si to, i když navenek vypadám, jako bych pořád jen seděla u monitoru se sluchátky na uších. (To Starset a ta Hvězdoprašná…. snad i neoposlouchatelná…) Ve skutečnosti hltám slova a plivu slova a žiju slovy a je to parádní. Já a slova. Víte, jak jsem nenasytná, co se jich týče. Tak teď jsem najezená dosyta. A přesto mám pořád chuť!

Mám chuť vydávat jeden článek za druhým. Kraťoučké, nevěcné, často i nic významného neříkající, a když, tak zakódované pod jinými slovy… ale hlavně jednoduše radostné ze samotného článkování. Je to divný stav. Skoro jako by mi bylo dvanáct a já poprvé vlezla na blog.cz.

Ale víc než cokoliv jiného mám teď touhu pustit se do nějakého opravdického příběhu. Už tak dlouho, ve skutečnosti! Jen se mi nedaří dát dohromady žádný děj, a to je tragédie pro mou psavou… protože ona by psala, je volná a odblokovaná! Jen nemá co…

Ve snaze najít materiál jsem si prošla svou starou založenou složku s příběhy a postavami, které jsem měla kdysi rozplánované. Zhodnotila jsem, kdo by za to stál a v čem bych zvládla pokračovat, protože ačkoliv se už dlouho, velmi dlouho snažím získat nápad na nějaké nové dílo, nedaří se. Proto jsem musela nahlédnout do minulosti a… je to složité. Tak, jako jsem se na ty příběhy dívala tehdy, už se na ně nedokážu dívat. Už je nedokážu popsat stejnýma očima, proto je nemožné je dokončit. Možná bych mohla staré postavy přivést k novému životu, vdechnout jim nový příběh, novou jiskru… ale znám je ještě? Tehdy jsem byla někým jiným, než jsem teď a troufám si říct, že postavy rostou s vámi…

…proč inspirace přichází, když nemůžete psát, a zarazí se, když konečně můžete?!

Reklamy

9 thoughts on “Když chytnete psavou.

  1. Jak já ti rozumím. Je to už pár dní, co si procházím tím samým. Přímo neovladatelnou chutí psát, tvořit! Cokoliv. Krátké texty, myšlenky, ale hlavně… hlavně příběhy. Dlouhé příběhy s mnoha postavami a se spoustou zápletek! Jenže pak přijde přemýšlení nad obsahem a mozek jako kdyby vyhlásil stávku. Proto jsem si také prošla svou složku, se starými příběhy ve snaze něco třeba obnovit, nebo se čehokoliv chytnout, odrazit se od toho! Ale nevyšlo to… A tak stále bloumám a doufám, že mě něco trkne.
    A doufám, že něco trkne i tebe, protože už teď vidím, jak tvá slova doslova hltám a jak se klaním nad tvými dokonalými slovními obraty. Piš drahá Keiji, piš ať je to cokoliv! ♥

    Liked by 1 osoba

  2. Přidávám se do klubu! Léto ve mně budí slova. Trošku problém ale je, že na ně kvůli všem těm plánům a zážitkům nemám čas. 😀 To pak člověk neví, co by dělal radši, jestli se bavil s ostatními a výletoval a žil, anebo se zavřel, vzal tužku a… no, žil v té psavé dimenzi. A to blogování! Pustila jsem se do něj vášnivě a jen se bojím, že ho budu muset v tom školním shonu za pár týdnů opustit.
    Naprosto rozumím tomu, co píšeš o těch starých příbězích. Mám jich taky několik rozpracovaných, ale tak nějak se do nich nemohu znovu ponořit, i když jsem se o to několikrát pokoušela. Přesně, jak píšeš – znám je ještě? Už jsem jiná osoba, než která je vymyslela, a obávám se, že ona byla jediná, která je mohla dokončit. Ale myslím, že nápad s vdechnutím nového života je dobrý – s jedním příběhem to mám v plánu i já. Zkrátka ho překopu tak, aby odrážel mé současné já. Jednou. Snad. Ale od tebe bych si nějaký příběh přečetla tak ráda!
    A naprosto chápu tu frustraci ze ztraceného textu, to je ten nejhorší pocit na světě. 😀
    Těším se na další výplody tvé psavé. 🙂 Jen ji drapni a nenech ji uletět! Ať máme i my, tví oddaní čtenáři, co hltat a z čeho se těšit. 😀

    Liked by 1 osoba

    1. Přesně tak, nějak je to všechno najednou a člověk chce prožívat obojí. Tím víc proto, že ví, jak psaní přichází prchlivě. Ale ty zážitky taky nejsou v repertoáru pořád. Tak co teď? 😀
      U mě se teda žádné extra zážitky nekonají, teda – konají, ale vůbec ne takové, které bych chtěla podstupovat. Spíš mě pohlcují a tahají do černých dír, ve kterých nedokážu přemýšlet. Ani nad tím psaním. Nebo nad psaním čehokoliv jiného, než popisováním těch temných chvil. Ale co už, jednou to dolehnout muselo a je třeba si užívat a využívat každou svobodnou chvíli… 🙂 (asi teď nevíš, o čem mluvím, trochu jsem sešla z cesty… :D)
      Moc ti děkuji ♥

      To se mi líbí

  3. Ach ta Slova, mršky, co nám nedají spát. Je to krásně vyjádřeno, taková realita všech pisálků… A ztráta všech napsaných a do světa málem vypuštěných myšlenek je bolest, kterou pochopí jen pisálci…. Stejně jako nemožnost korekce dříve napsaných textů, každé do světa vypuštěné slovo je právě TADY A TEĎ a je součástí všeho, co nás formuje… Krásný článek, opravdu moc!!

    Liked by 1 osoba

  4. Já ráda přemýšlím nad články večer, ale když si je chci zapsat, abych je nazpomněla, tak usnu a ráno si je nepamatuji, občas si teda vzpomenu, ale někdy to trvá:D. Někdy mám hrozně psavou a mám připravený tolik článků, ale momentálně v létě nemám čas a když už ho mám, tak se věnuji něčemu jinému. Ale když mám rozepsané ty články, tak k některým se ani nevracím, protože je to dávno, co jsem je napsala a chci hlavně aktuální články.
    (Snad komentář dává smysl :D)

    Liked by 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s