Intenzivní.
Tohle slovo používám už přehnaně mnoho. Ale víří ve mně, nedá mi pokoj. Často, když nějaké dotěrné slovo konečně použiju, vypíšu se jím – umlkne. Zmizí.
Ale tohle ne. Tohle posílám pryč a ono se neustále vrací.
Jako ten zahnutý australský klacek.
Od návratu z Alp je pro mě všechno tak intenzivní.
Nemohu pojmenovat příčinu, snad i proto, že není jen jedna. Je to slitá změť zmatku, odporu, odhodlání, přání a nechuti. Docela neobvyklý guláš.
Ale jedna z těch věcí je nejsilnější…
…touha po svobodě.
Přichází ve vlnách.
A čím dál častěji. Jako blížící se příliv se její vlny zvětšují a stoupají.
Zatím stojím v písku a se zaťatými prsty odolávám jejich nárazům. Ale já jim vůbec nechci odolávat!
Brzy mě smetou. Popadnou mě a odvlečou do hlubin.
Utopím se? Nebo naleznu nový svět?
Starset – Starlight
Já nevím, co k ní dodat. Nejraději bych sdílela jen tu samotnou písničku a nechala ji mluvit za sebe. Protože toho říká tolik. Tolik.
Jen nevím, jestli to všichni uslyší. Nejspíš ne, tím způsobem, jako já. Každý se na svět přeci díváme jinýma očima a co vidíš ty, druhý nevidí.
Ale je intenzivní. Příliš. Nemohu použít jiné slovo.
Narazila jsem na ni před pár dny a od té doby se ji nemůžu zbavit. (Jako toho intenzivního slova.) Nastokrát ji poslouchám denně. Vyhýbám se tomuto postupu, když narazím na perfektní skladbu, ale u téhle si nemůžu pomoct. Volá mě. Pořád. Když ji nemohu poslouchat, alespoň si vyhledávám její slova a snažím se je pochopit v širším kontextu. Cítím jejich hloubku a nedaří se mi dosáhnout na dno. A tak to zkouším, znovu a znovu…
…dávám jim svůj význam a pak zase cítím, že mě přesvědčují ony o tom záměru jejich. Tisíckrát jinak. Přesto, že ji poslouchám tolikrát za sebou, tolikrát v průběhu dne, ke mně pokaždé dopraví něco jiného. Nového.
Na Starset jsem narazila v létě dva roky zpátky, taky v rozporuplném a roztržitém období a taky hned na první pokus zamilovaná do úžasné My Demons, kterou jsem prožívala dost obdobným způsobem. Písně této skupiny jsem pak, jak mám ve zvyku, prolezla téměř všechny a objevila, jak nádherně umí kouzlit se slovy, byť na první pohled mohou působit tuctově. Vždycky jsem tam našla něco, co se mi zarylo hluboko do hrudi, bodlo a zanechalo důlek. (Třeba Let It Die …)
A teď jsem, zase v půlce léta – v tom prázdninovém nádechu, který je ve mně nějak zakořeněný, i když už se mě vlastně týkat nemá – narazila na jejich nové skladby…
…a Starlight mě pohlcuje. Byla mi seslána. Věděla jsem to už v tu chvíli, kdy jsem na její ikonku klikala poprvé, ještě jsem ji ani neslyšela. Ještě jsem ani nevěděla, co mi přinese. Do jakého emočního víru mě to hodí. O čem všem mě bude přesvědčovat a konejšit. Znovu. A ještě jednou.
Ale teď mám pocit, že už to zase obkecávám moc a mezi slovy mi uniká ten skutečný význam, jaký chci vyjádřit. Tak ji jen nechám mluvit za sebe. Poslouchejte. To je ona.
Znám ten stav, o kterém jsi psala na začátku. Tu změť intenzivních emocí, která ze světa udělá jednu velkou šmouhu. Je to stav, kdy je všechno prostě intenzivní, a pak písničky, pokud jsou opravdu dobré, vypadají jako vodní hladina, která odráží svět tak nějak mnohem… pravdivěji, než ho vidíme očima. Ukazují nám ho tak nějak srdcem.
Písničku jsem si pustila jen do půlky, ale nemohla jsem se na ni doopravdy soustředit, protože nejsem zrovna na místě, které by mi umožňovalo se ztrácet v hudbě. 😀 Ale určitě se k ní vrátím, díky za pěkný tip na hudbu. 🙂
A moc krásná ilustrace!
To se mi líbíLiked by 1 osoba
Nějak tak jsem to myslela, jen vymotat se z toho chaosu, který se všechen cpe ven a zvládnout to popsat… 😀
Ve skutečnosti to ani není ilustrace, jako spíš prostě text na pozadí. 😀 Ale díky 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Mám takový tik. Ten spočívá v tom, že když zapnu počítač, tak před tím, než se vrhnu do práce, projíždím i blogy, na kterých vím, že ještě nic nového nejspíš vůbec nebude. Ten tvůj mezi ně patří. Prostě sem kliknu skoro každé ráno. Ani ne tak proto, že bych tu něco fakt čekala nebo tak děsně lačnila po novém článku (ale baví mě, to fakt jo! :D), ale je to fakt prostě tik. Vlezu na seznam, otevřu maily a za ním otvírám nové záložky, no a tikne mi „mo“ a zbytek tiku dokončí chrome. A jsem tu.
A jak vidím, že tu je ten samý článek, tak si tu písničku vždycky aspoň dojdu poslechnout. :DDD
To se mi líbíLiked by 1 osoba
A tohle je jeden z nejroztomilesich konentaru. :‘)
Taky mam tenhle tik, priznam se. Nebo spis – pouzivam Operu a ta zalozky nikdy sama nevypina, takze te tam mam rozjetou porad a jen to vzdycky aktualizuju. 😀 ale potom se tomu neda rikat tik. Tvuj tik je mnohem roztomilejsi😄
I to, ze si ji chodis poslouchat. Fakt jsi me moc potesila hned takhle z rana! (Kdyz jsem to cetla, ne ted az odepisuju 😀)
To se mi líbíTo se mi líbí
A já myslela, že nenarazím na někoho kdo by Starset znal! Opět a zase jsme se mýlila 😀 ono se ani nedá říct, že bych je já nějak znala, prostě jsem dříve také narazila na My Demons a poté jsem si projela více jejich písniček, ale bohužel jsem se u nich nezdržela příliš dlouho
Intenzivní. Však to slovo je jako stvořené pro tebe, tak se mu vůbec nebraň a používej jej tak, jak ti to přijde na srdce.
Starlight zní krásně a jsem ráda, že mě díky tobě neminula. A Starset celkově? Stejně jako slovo intenzivní, tahle kapela je tvá, nesmírně se k tobě hodí :3
To se mi líbíLiked by 1 osoba
A já zas tušila, že ty je znát budeš. 0:)
Měla jsem to stejně – po My Demons jsem chvíli jejich ostatní tvorbu poslouchala, ale nechytlo mě to na dlouho. Kromě té jedné.
Ale tady na tom jejich novém albu ujíždím. Mám tam hodně oblíbených kousků a zatím se mi nedaří je oposlouchat. Jsou ještě o kus lepším Starset. 🙂
A moc ti děkuju, je to obrovská lichotka. :))
To se mi líbíTo se mi líbí