Máj v Kaňkách.

Ještě než začnu tlachat, musím se s vámi podělit o jednu fotku, kterou vyfotil Richard Lapiš a čerstvě zveřejnil – po dlouhé době Akininu agilitní fotku! A ještě takhle úchvatnou! :‘)

32078364_2028347960751689_6556308074590633984_o


Máj v Kaňkách

sobota 5.5., Opava

Vlastně to úplně Máj nebyl. Májovým závodem by kalendářně měl být správně spíše ten opavský (1.5. – a vždycky mi hned vysvitne – Belleteyn! Sakra už s tím zaklínačem. 😀). Ale už minulý rok jsme se zúčastnily podobně svátečně pojmenovaného závodu na stejném místě – Aprílu v Kaňkách. Tehdy jsme si odnesly dvě medaile třetího místa, tedy za každý z běhů… ale z kategorie A1. Tam se ještě běhalo… poměrně snadné parkury. I když úměrné zkušenostem závodícího týmu, pravda. Tady je naše video z minulého roku. Pro srovnání o progressu po roce? 😀 Spíš mě děsí, že jej tam zas tolik nevidím.

Na Kaňky jsem se těšila, protože na rozdíl od celodenních derby v Opavě, tam to byla rychlovka na dvě a půl hodinky. Prostředí je moc pěkné, venkovské, přece jen se tam dostáváme po cestě skrz dědinky plné rozlehlých luk a z vysoké trávy bych těch vyčuhujících hlav srnek na různých místech nespočítala na prstech jedné ruky… Z reproduktorů, kde většinou na závodech hrají něco neutrálního jako třeba aktuální muziku z rádia nebo veřejností nejoblíbenější písničky, se ozýval hlas Cascady a vracel mi vzpomínky, stejně jako třeba jakési mužské covery od Lady Gaga… Zpod úkrytu před sluncem na nás čadil velice letní pach – gril s občerstvením, které si závodníci přinesli dle libosti a pro ty, kteří nechtěli nic opékat, byla připravena miska s ovocem na čokoládové fondue… dala jsem si jen jednu jahodu, pak jsem musela prchat na prohlídku prvního parkuru, načež už bylo u čokolády vždycky narváno… a když se to ke konci konečně vylidnilo, těšila jsem se, že se na mě konečně zase dostane a ona miska s ovocem už byla jen miskou prázdnou. Ale bylo nám tam krásně a stejně jsem si užívala to zákeřně se plížící slunce, ukusující si mé již načaté připálené pokožky.

Každý závodník navíc dostal při prezenci milý upomínkový předmět, hrnek s potiskem názvu závodů a jejich datem. Byť je to obyčejný hrnek, z jakých obvykle nepiju (zvykla jsem si na průhledné třistapadesátky), takže nejspíš bude zastrčen vzadu mezi těmi nádobami minimálně používanými, avšak dám si pozor, aby byl mezi nimi vidět.

DSC03514a

A teď k výkonům – první zkouška se mi zdála docela těžká hned v mnoha pasážích. Už na začátku jsem nevěděla, jak se postavit, kterou stranou to vzít, která bude rychlejší a zároveň méně nebezpečná pro nedorozumění mezi mnou a psem… nakonec jsem jej šla jako většina, na levou ruku, a podařilo se. I po povedeném náběhu do slalomu jsem se zaradovala. Má další nerozhodnost nastala v prostřední části s houpačkou, kde následovaly poměrně těžké úhly u skoček – ale všechno, co jsem měla pro tu situaci připraveno, stejně krachlo, protože jsem počítala s tím, že mi Akina zůstane na zóně od houpačky a já se budu moct vzdálit, ale ta pipina ji skočila. Skoro vždycky mi skočí tu první houpačku na závodech, jako by nevěřila, že všude se jako fakt zhoupne (z tady zveřejněných závodů ji skočila tady i tady… a na mnoha dalších zde nezveřejněných). Takže to by byla první chyba, přesto jsme měly potenciál běh dokončit… jenomže ani na áčku mi nevydržela tak, jak jsem předpokládala, abych se mohla vzdálit (teď se divám na videu, že tam tu zónu neudělala vůbec, mršina) a tak jsem v té poslední těžké pasáži zůstala příliš pozadu a nedokázala psa správně provést a… no, diskvalifikace. Dvě překážky před koncem.

Ale na druhou stranu, z toho běhu jsem měla jinak docela dobrý pocit. Tomu se asi říká „hezký disk“ . A kolikrát je hezký disk lepší než ošklivé umístění (protože se třeba všichni ostatní vyřadí, ale vlastní běh jinak stojí za prd).

Druhý parkur mi přišel podstatně jednodušší, ale poučila jsem se z Opavy a nepodceňovala ani tu zdánlivě jednoduchou trasu. Bohužel jsem se však nechala v některých místech zviklat lidmi při prohlídce (poslouchala jsem, jak chtějí některé pasáže proběhnout a „inspirovala se“ ), třeba u toho slalomu. Kdybych to byla běžela podle sebe, možná by mi ho trefila napoprvé. Možná. A byla bych možná i stihla být u toho kruhu, protože jsem věděla, že když tam nebudu, mine ho. Na kruh narážíme minimálně, ani na tréninku se nikomu moc nechce vytahovat, takže to pro ni není úplně zažitá překážka. Stejně už jsme měly shozenou první laťku a to mi vždycky nasadí už při běhu ten pocit: „ach jo, tak čistě to nebude,“ Ta spadla proto, že u ní Akina byla příliš blízko. Nechtěla už mi moc držet v odložení a posouvala se. Takže jsme doběhly, ale jedna chyba a dvě odmítnutí. Všimla jsem si, že spadla i poslední laťka, kterou už rozhodčí nezapočítala – jinak by to byly dvě chyby a dvě odmítnutí. Docela se divím, že to nezapočítala. Každopádně jsme si odnesly 6. místo z 16ti, a bylo to přesně jedno z těch umístění, kdy jsem z běhu neměla vůbec dobrý pocit.

A na videu taky vidíte můj historicky první culík od ostříhaných vlasů. Z nějakého důvodu jsem dosud věřila, že jsou na něj příliš krátké a budou mi z něj vypadávat. Nebo jsem tomu chtěla věřit, protože mě ty culíky strašně nebaví a nosila jsem je (vzhledem k mé předchozí délce vlasů do půli zad) téměř pořád. Ale jelikož mi pár lidí na závodech řeklo, že je v Opavě rozčilovalo, jak jsem si při běhu strkala furt vlasy z obličeje, tak jsem poslechla. Tedy, ne úplně proto – já si to vlastně za toho běhu vůbec neuvědomovala (i když na videu z Opavy to jde vidět, co dělám sem tam s těmi vlasy 😀), ale toho psa to mohlo při běhu rušit. A na tom něco bude. A na to jsem poslechla.

Takže od Kaňovic zase nosím culík. Do práce, na agility… na běh ne. U některé činnosti přece musím zůstat rebel! 😀

DSC03412a

Ještě jsme na závodech nikdy nezaběhly parkur čistě. Bez spadnutých latěk, bez skočených houpaček, bez netrefených slalomů..

Tento týden jsme si pořádně zaběhaly na intenzivce (čtyřhodinovém tréninku) u jedné z našich instruktorek a moc se nám ten den dařilo, cítila jsem se mezi překážkami sebejistě, pes neshazoval a vnímal mě, dařilo se nám všechno, jak jsem si představovala… takže na poslední závody z této mé přihlašovací nenasytné soutěžní série se cítím celkem nabuzeně. Linie sobota závody, úterý závody, sobota závody, úterý intenzivka, sobota závody… myslím, že víc agilitně už nás naladit nemůžu. Ale ještě jsem to přeci jen zkusila; velmi pozorně jsem sledovala a studovala videa z běhů Terky Králové (jedna z vítězek na mistrovství světa minulý rok), rozečetla jsem před nějakou dobou pořízenou bichli Agility od startu až k cíli, našla jsem šest čtyřlístků najednou a vložila je do ní a… co víc můžu udělat?

Nepotřebuju stát na bedně. Ale chci čistý běh. Prosím!

Dvojzkoušky v Třebovicích jsou dneska. Tak já teda vyrážím. Pro ten čistý běh! Nebo dva. 😉

DSC03509a



Dobrá, zase jsem do toho sklouzla, i když už jsem se s vámi prakticky rozloučila – při zmínce o Terce Králové jsem se zase vrátila na youtube a začala sledovat její běhy. Ten tanec, jaký na parkuru předvádí! A ty sakra neskutečně rychlý nohy! Jak jen se můžete naučit být tak rychlí?!

Nemůžu z ní spustit oči. Zadržuju dech, když běhá! (Tady vidím ten rozdíl mezi obdivovatelem agility a skutečným závodníkem – než jsem začala běhat, sledovala jsem na parkuru většinou psa, jak se pohybuje. Od doby, co sama závodím, sleduju spíš ty psovody. 😀)

A přestože když sem nasdílím jedno z jejích videjí, ty mé výše vložené tím absolutně ztratí na hodnotě, ale já musím… inspiruje mě, sledovat ji. Chci tady to video. Tak se koukejte.

Reklamy

5 thoughts on “Máj v Kaňkách.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s