Dubnové dvojzkoušky Třebovice.

Tak jo, není se moc čím chlubit.

Ale na mou obranu – na posledních závodech jsme byly v září – shodou okolností na stejném místě, Třebovický tunelář. Tam, dívám se, jsme se ze tří běhů umístily jen v jednom, takže holt asi potřebuju ty trojběhové závody, jinak budu odcházet s rozmrzelostí.

Protože i tentokrát to byla dokonalá diskotéka. (Chápete – diskvalifikace, disk, diskoška!)


DSC03304a

IMG_20180421_152736_462Na druhou stranu, bylo hrozně krásně. Prvních 27°C v tomto roce, naprosto dokonalá sobota. Dala jsem si pozor a vzala si opalovací krém (jsem vždycky první, kdo se spálí), ale slunce trochu stejně proniklo i přes něj. Hlavně jsem si doma zapomněla klobouk, takže jsem si vysloužila celodenní třeštění hlavy a přehřátí mozku na zbylý týden. 😀

Akné to vedro zvládala celkem v pohodě, většinou mě v takovém počasí táhne od stínu ke stínu, ale tentokrát vydržela slunění i při čekání na start nebo mém rozhodnutí uplést si první věneček z pampelišek. Focení se s ním už se jí pak moc nelíbilo a pózovat tvrdohlavě odmítala.

A k těm běhům… no. Hele, přes půl roku jsme nebyly na žádných závodech a těm tréninkům jsme taky moc nedaly. Sice náš Naura klub pořídil naprosto božskou halu velmi blízko cvičáku (jinak jsme přes zimu museli jezdit na druhou stranu města do koňské haly a odjíždět s pískem mezi prsty a všude jinde), ale já přes tu zimu vždycky nějak zlenivím a moc se mi nechce.

Dvojzkoušky znamenají dva běhy pro každou kategorii (A1, A2, A3), tedy dvě šance splnit zkoušku – zaběhnout parkur, díky čemuž se pak tým může dostat do další, těžší výkonnostní kategorie a soutěžit s lepšími. V A1 jsme s Akinou zkysly něco přes rok, v A2 jsme od srpna 2017, takže už se nám ten čas taky pomalu natahuje a já tuším teď z hlavy, že zkoušku nemáme splněnou snad ani jednu. No, nevadí, já do těch trojek stejně nespěchám, tam uý je to dost těžké. 😀

DSC03307a
Omlouvám se neznámému týpkovi, že zveřejňuji fotku z jejich běhu – žádná jiná mi moc nevyšla. 😀

V první zkoušce jsem byla dost nervózní, přece jen start po takové době, navíc tam byla hned nešikovně umístěná druhá překážka – v doskoku stála dálka a od začátku jsme tušily, že většina psů do ní vletí. A taky že jo, strašně hodně se jich disklo hned tam. Akinku jsem tam sice ukočírovala a dostaly jsme se nejdál z prvních soutěžících, ale pak mi do slalomu naběhla až napotřetí (achjo, já věděla, že to mám jít z druhé strany!!), což by ještě bylo jen pár trestných bodů, ale jako třešničku mi zase přeletěla houpačku – a to ona dělá většinou u prvního běhu, jako: „aha, to je to, co se hýbe!“ – i když jsem na ni ječela, že to je opravdu houpačka a ne kladina (zespodu to pro psa vypadá stejně), takže v tu chvíli jsem se rozhodla ji opravit a tím jsme se diskvalifikovaly (nesmíte jít jinou překážku než je v pořadí, což překonání dvakrát té stejné znamená). Navíc to to psisko završilo ještě tím, že se rozhodla ji opravit po svém – tedy vyskočit na ten zvednutý konec a zhoupnout se. Nechápu, co ji to zas napadlo. Nepřestane mě přesvědčovat o tom, jaký je to magor! 😀

dvojzkousky-duben

Druhá zkouška dopadla o poznání lépe, i když taky diskem. Vlastně úplně nesmyslnou, začátečnickou chybou, kterou už jsme se ale párkrát diskly – skočením stejné překážky zpátky. Ale následovaly tam za sebou hodně těsné úhly u těch skoček a já zůstávala dost pozadu, Akinu jsem řídila prakticky jen řvaním povelů (což není úplně sranda, protože máme čtyři na jednu skočku – pro levou bočnici „back„, pravou bočnici „toč„, levou bočnici zvenku „round“ a pravou bočnici zvenku „kolem“ a někdy, když se to při prohlídce parkuru nenaučím dost, tápu v běhu který použít 😀). Navíc jsem to cítila – v tu chvíli, kdy jsem se měla trochu pohnout, jsem ztuhle stála, takže pes pořádně nevěděl, co má dělat a aby něco dělal, skočil to prostě zpátky. Škoda. Jinak to na videu vypadá jako poměrně pěkný běh (až na pár nedorozumění, které nevím, jestli rozhodčí odmávla jako odmítnutí nebo ne; u tunelu nebo zadní skočky po slalomu), přesto jsem se při něm necítila úplně dobře, připadala jsem si pořád pozadu a tak nějak ne na správném místě.

Největší radost mi ale udělaly laťky, což jsem si uvědomila až doma u videa. Ten den totiž ani jedna nespadla!! A my s tím zápasíme jako s ďáblem, obzvlášť u takových těžkých úhlů, jaké byly nastraženy tady, ale všechny laťky držely a mě to dojalo. Akinka se fakt snažila. Možná, že čím míň trénujeme, tím míň shazuje? 😀

Teď jsem to trochu přehnala se závody, těšila jsem se na to teplo a zase chtěla začít běhat jako o život, takže jsem nás přihlásila hned na tři během dvou týdnů – takže v příštím týdnu nás čekají ještě další dva. Celodenní Katmajácké derby v Opavě (kde bude spousta špičkových závodníků, takže to budu brát spíš jako podívanou než soutěžení s nimi :D) a další dvojzkoušky na Máj v Kaňkách. Tak uvidíme. Docela se těším. 🙂

DSC03296a


ps. Neměla jsem v plánu tento článek vůbec vydávat. Naše výkony za moc nestály (až na ty laťky!!!) a vůbec ne za to, abych se tím chlubila. Na druhou stranu jsem si ale řekla, že tohle je můj blog a já tady chci mít zpravodaj o všem, co si jen zvládnu sepsat (víme, jakou prodlevu někdy mám…) Ale hlavně, v poslední době mám rozepsaných několik článků najednou, ale ani s jedním se mi nedaří finishovat. Jeden den mám chuť psát o Blaviconu, druhý zase o chameleonech a tak se postupně prokousávám každým zvlášť, ale k dokončení se nedostávám ani jednoho. Takže jsem chtěla alespoň něco zveřejnit, aby se tu neusazoval prach.

Tak třeba vás to alespoň pobaví. 🙂

Reklamy

9 thoughts on “Dubnové dvojzkoušky Třebovice.

  1. Mně se hrozně líbí, jak vyskočila zpátky na tu houpačku a jde si. Tak z vesela, spokojeně. Vypadá, že jí to opravdu baví. Ona z toho zjevně neměla ten samý pocit jako ty. :DDD
    Dlouho jste netrénovaly, takže je to vlastně pořád docela fajn. Když si třeba představím, co by se stalo, kdybych na takové místo vzala Laru… Jasně, v životě skákala jen po balících slámy a přes spadaný stromy, takže je normální, že by vůbec nevěděla co. Ale určitě by se hned snažila uzmout nějaký tunel a vyzkoušela, jestli náhodou nepůjde přemístit, cestou by někoho vyděsila k smrti a pokusila by se nejblíže sedícímu usadit na klín nebo zabrat volnou židli. 😀

    Liked by 1 osoba

    1. Naprosto! 😀 Když je na parkuru, nic jiného pro ni neexistuje, i kdyby se za páskou seřadili všichni její nejhorší sokové… 😀 Vlastně jsem si uvědomila, že zatímco všichni běhají na pamlsky nebo hračky, kolikrát se stresují, jestli jim ten pes na závodech bez pamlsku v ruce bude fungovat nebo jestli budou mít připravenou hračku těsně po doběhnutí… tak Akina to má přesně naopak. Její odměnou je samotný parkur. Hračka je pro ni jen útěchou – před vyběhnutím, abych ji zaměstnala a ona neměla čas se soustředit na běhající závodníky (pak je chce zabít ve smyslu „vy zmetci běháte na mojich MOJICH překážkách?!!“) a po doběhnutí, protože to prostě potřebujem nějak ukončit a aby byla pořád odměňována za výkon, musela by pořád běhat… takové perpetum mobile. Běhá, protože je to jejím pohonem. 😀
      Teď jsem nevěděla, jestli myslíš na psí akci jako takovou (že by byla nervózní z toho prostředí a množství psů) nebo jako přímo na parkur na překážky. 😀 Ale my na prvních lekcích taky bojovaly s tím, aby psisko vůbec pochopilo, že má vlézt do tunelu… a donedávna ještě nedokázala ani proskočit kruhem, dlouho po tom, co jsme začaly závodit, takže jsem se vždycky modlila, ať kruh nevytahují. 😀 Všechno je to o opakováních… ale náhodou to, co popisuješ, je velmi dobrý předpoklad – než pes, který by se krčil v koutě a bál se toho všeho nového! 🙂 A já bych vás třeba moc ráda viděla běhat, hele! 🙂

      To se mi líbí

      1. To já zase vím s jistotou, že přímo agility by jí nebavily (nebavilo? teď nevím, jak skloňovat :D). Tyhlety tyčky a houpačky… Ona by to asi udělala horko těžko jednou s očekáváním, co za to bude, a pak vymyslela nějakou bejkárnu. Ona je takový terénní pes. Skákání z šutru na šutr jo, skoro to dokonce leze po stromech a skáče z výšky do vody, ale tohle by prostě nedělala, ne ráda. Největší radost by jí asi udělalo, kdyby shodila skočku, pak by se jí totiž pokusila odnést, zbytek překážek už by pro ni neexistoval. Ona ráda nosí věci. 😀

        Liked by 1 osoba

        1. Hele, nezkusila jsi to, nemůžeš s jistotou vědět nic! 😀 Jen bys to pro ni musela udělat zábavou hodnou Lary… a tolik různých druhů překážek, taková rozmanitost přece volá po bejkárny milujících tvorech! 😀

          To se mi líbí

  2. Co na tom, že to nebyly hvězdné příčky, účast se počítá! 🙂 Diskvalifikace sice nepotěší, ale do příště to natrénujete a budete na tom zase lépe. Je dobře, že ses podělila, já osobně tohle hrozně obdivuju v roli psa i pána, sama bych na to asi neměla trpělivost vše naučit… 🙂

    Liked by 1 osoba

    1. Právě, že do příště není moc prostoru k trénování, takže to bude zase trochu o štěstí.. :’D … Každý má tu trpělivost pro to, pro co má vášeň, i když pro každého je to něco jiného… 🙂 Moc ti děkuji! 🙂

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s