Tunely a tuneláři.

Jsem člověk se svým osobním tempem a tak článek z posledních agilitních závodů venku na trávě přidávám s dvoutýdenním zpožděním. No, lepší než nikdy!

Třebovický tunelář, 16.9.2017

trebky-slalom
Okej, koukejte na ty lidi vzadu. Docela mě teď zamrazilo. Před startem vypnu mozek a při běhu na oči nasadím klapky ať vidím pouze na následující překážky, ale teď, jak jsem si všimla těch upřených pohledů, trochu mě přepadá nervózní panika ještě zpětně.

Tradičně jsme se ráno probudili do zataženého, pochmurného nebe. Vstávání na závody za bubnování kapek na parapety už není nic neobvyklého, přesto mám daleko do toho, abych si na to zvykla a zůstala při pohledu na ten slejvák dobře nalazená.

Vybavila jsem se tedy rozmrzele dvěma pláštěnkami, dvěma deštníky (i pro psa na boudu, protože většinou se sice schováme k někomu známému do stanu, ale tentokrát v přihlášených nikdo vlastnící přístřešek nebyl, a tak jsme my, ubozí Nauráci, byli odkázáni na přírodní střechu z větví a listí), dále dvěma mikinami a jednou bundou. Bohužel došlo na to, že jsem všechno musela mít na sobě naráz, protože sotva jsme dorazili, už mi mrzly prsty a třásla jsem se jako kdyby už nastal leden.

IMG_20170916_190645_113Déšť sice v průběhu dne ustal, ale zima byla až příliš štědrá a rozhodla se nás potěšit svou přítomností až do konce, takže počet svršků jsem – až na ty dvě sáčkové pláštěnky – zredukovat nemohla. Ještě, že na většině závodů mají stánky s občerstvením a řekla bych, že rychlovarná konvice tam ten den zažila svůj vrchol kariéry. I já ji zneužila a prosila jsem paní o bylinkový čaj, no, po jejím pohledu a pokřivené grimase jsem svůj požadavek zmírnila na „alespoň zelený?“. S čímž vytáhla nějaký sáček zezadu ze skříně a ne příliš nadšeně se optala: „co zelený čaj s ananasem?“ a já horečnatě přikyvovala, ať už není ze mě tak nešťastná. (Ale vážně, proč se všude automaticky ptají: „černý nebo ovocný?“ Zrovna ty dva fakt nemusím.)

DSC00444aKdyž už mluvím o čaji, ve vstupním balíčku při prezenci, jenž obdržel každý, jsme dostali mimo jiné i ručně pomalovaný, pamětní hrníček. Je fakt rozkošný, hlavně ten tunýlek! Sice se ten nápis téměř smazal, ještě než jsem dorazila domů, takže pro fotku jsem to celé ještě fixem na CD obtahovala (a po jednom umytí je to zas z půlky pryč), navíc se poměrně blbě drží a horký čaj v tom jen těžko někam přenesete… ale dostali jsme ho na závodech s čajovou svíčkou uvnitř, takže hádám, že jeho využití bylo myšleno trochu jinak. Ale skořicový čaj z něj chutnal skvěle!

DSC00447atrebky-casomiraCo se týče soutežení, v prvním běhu (jumping) jsme si hned vběhly do krásný diskvalifikačky. Teda… když to teď sleduju na videu, je to čistě moje vina (což je stejně i v dalších 99% případů). Prostě jsem držela ruku nataženou o pár vteřin dýl, než jsem měla, a šup – pes byl v tunelu. A ještě jsem při prohlídce ostatním radila, jak by ten úsek měli jít! „Ty se určitě otoč a veď to druhou stranou, protože jinak máš psa určitě v tunelu… ale mě Akina většinou vnímá, tak to vezmu zprava.“ Jo, jo, jaká jsem byla chytrá. Ale na to, kolik tam bylo ostrých úhlů u skoček, všechny laťky držely! I s těžkým náběhem do slalomu si piraňka poradila… Byla jsem dojatá :‘) (akorát mi bylo trochu trapně, jak musela nakonec přece jen spadnout na tu poslední laťku a pobulit celou časomíru, ach jo! 😀 pořadatelé to moc nemají rádi… povalené časomíry… musí to pak znovu nastavovat a zkoušet a tak. 😀)

trebky-houpackaDruhý běh (A2 zkouška) jsem neviděla nadějně už na začátku, kdy jsem se viděla buď sraženou na zemi po prvním tunelu (kolikrát už jsem letěla vzduchem na tréninku, když ta raketa vyletěla z tunelu! 😀), nebo někde vzadu, nestíhající. Nakonec nám to ale vyšlo krásně profesionálně akorát, i na áčku božsky zastavila (teprve pár tréninků zpátky jsme to začaly přeučovat na zastavované, protože ho prostě furt skákala až z vrchu), jenomže já to pak podcenila a vůbec mě nenapadlo, že by nám to áčko mělo zavazet při cestě do slalomu, ale ty tlapky tam holt skočily… a další disk. To pak asi Akina nedala psychicky, následně jí narostla křídla a z houpačky vyletěla jako drak do oblak.

trebky-driftNaše poslední šance (tuneliáda) byla jediná „úspěšná“ a skončily jsme na 6. místě (z 24). Tady už nerozhodovaly žádné chyby, ale vteřiny. Nebo spíš desetinky vteřin. Bylo důležité tedy vést co nejkratší cestou a fičet co nejrychleji. Já ale byla šťastná, že jsme trefily všechny díry správně a alespoň tady nespadly do „DIS“ kategorie.

 

Ještě jednu věc bych chtěla říct.

Onoho večera po závodě jsem ležela a přemítala si v hlavě znovu všechny běhy. Nic neobvyklého. Přemýšlela jsem, co jsem kde udělala špatně, co jsem přehlédla za pasti a co mohlo být jinak, se spoustou „kdybych…“. Také nic neobvyklého.

Ale já se rozhodla do toho probrat „odloženýma písničkama“ (= chápejte, když si někde zapíšu název třeba z rádia a po měsících si na něj vzpomenu) a jedna z nich byla právě Legendary od Welshly Arms (hraje ve videu výše). A já se nedokázala najednou ani hnout, jak mě zhypnotizovala.

Všechno do sebe tak zapadalo. Agility. Písnička.  „I think they got it all wrong,“ Naše dnešní úspěchy. Všechny naše neúspěchy. „We just got to hold on,“ Skočená áčka, kladiny, houpačky. Netrefené slalomy. Spadané laťky. Příliš brzy vyběhnutá odložení na startu. Útoky na jiné psy. „and on, and on, and on,“ A moje nenasytná duše. Ctižádostivá. „‚Cause we’re gonna be legends!

Když jsem si kdysi dělala jakousi životní vizi v podobě myšlenkové mapy, ve psí položce se mi tam objevilo „A3Ch„, což je agilitní titul, který se uvádí před jménem psa a je doživotní. Tehdy jsem se svou vizí netroškařila, ale můj obláček ze snů se na trénincích i závodech velmi rychle rozplýval, jak jsem zjišťovala, jak dlouhá cesta to je. A kde na ní teprve stojíme my.

(pro představu, video někdy z té doby, kdy jsem si dávala tyhle nadšenecké cíle)

Pravdou je, že pořád jsem příliš pomalá. Dělám mnoho chyb, každý dělá… ale když se podívám na někoho jiného, lepšího, kdo agilití, jeho nohy nejen že kmitají tak, až si říkám, zda má ještě vůbec lidské klouby, ale hlavně je všude včas, stíhá všechny otočky a hlídá si kritická místa. Problém je v tom, že když běžíte, je to úplně jiné, než když se na to díváte. Je tolik věcí, co musíte stíhat najednou! Běžet, ukazovat rukou, hlídat si směr natočení ramen, taky kam míří špičky nohou, provádět správné otočky správným způsobem ve správný čas, načasovat kdy čekat, přibrzdit a ve které chvíli zase vyrazit, odhadovat, na co myslí pes a do toho všeho ještě řvát povely, sledovat, kam ten pes běží a kam vlastně běžíte vy a kam máte běžet dál a kudy. Můžete běžet co vám síly stačí, říkat si, že do toho dáváte maximum, a stejně se pak na sebe podíváte na videu a zjistíte, jak jste prostě pomalí

Ale myslím si, že tento problém je o vyběhanosti, protože mi přijde, že oproti minulému roku jsem se trochu zrychlila a nepřijdu si na tom parkuru tak ztracená, jako tehdy. Možná se to všechno sžije časem, ale pořád mi ve vzduchu visí otazník – za jak dlouho? Přestože jsem navenek poměrně skromný a nenáročný člověk, někde v hloubce duše se mi skrývá ctižádostivý hlásek, co volá po slávě a úspěchu.

A úspěch vůbec není to, umístit se na stupni vítězů. Ve skutečnosti, podle pravidel, když se všichni ostatní diskvalifikují (což i to se může klidně stát) a pouze vy doběhnete, třeba s hrozným časem, se všemi laťkami popadanými a všemi zónami skočenými, budete moci najednou stát na prvním místě a držet pohár nebo medaili. Ale je to vítězný pocit?

Vlastně si nemyslím, že by to někomu mohlo dělat radost. Úspěch podle mě je, když víte, že jste byli všude, kde jste měli být, všechno klapalo podle plánu, vše drželo na svém místě… a to opakovaně, ne díky štěstí, ale vlastnímu úsilí a dovednostmi. To, že si za to pak odvezete nějakou trofej už je jen třešnička na dortu. (Nepopírám, že fotky se zlatými poháry na Instagramu vypadají skvěle, ale prostě staromódně si budu stát za tím, že jde o ten osobní pocit.)

Jenomže tu ctižádost není tak snadné umlčet. Obzvlášť, když vám ostatní věří. Řešila jsem to i s kamarádkou, od které jsme si Akné přivezli:

„Neboj se. My ještě budeme vymetat bedny!“

A ona mi na to napsala: „Ale to já přece vím. Vím, že je budete vymetat.“

Tak jo. Tak snad brzy.

‚Cause we’re gonna be legends!


ps. počínaje dneškem chystám teď záplavu článků, stay tuned!

DSC00437a


FB_IMG_1505664603561

Za videa děkuji Denči Rumanové a Barči Kubíčkové a za fotku z parkuru Hanči Kubíčkové. 

Reklamy

6 thoughts on “Tunely a tuneláři.

  1. Vážně tě obdivuji. Ačkoliv s agility nemám absolutně žádné zkušenosti a mé znalosti o nich jsou velmi omezené, věřím, že to musí být neuvěřitelná fuška a že to musí být mnohem náročnější, než se na videích zdá.
    Držím vám palce ať se vám daří a neustále se zlepšujete. Hlavně si nadále zachovávej ten skvělý přístup, kdy do závodů nejdeš vyloženě jenom díky pohárku!

    To se mi líbí

  2. Na tom videu je vidět hromada odvedené práce a to, že jste jedna druhé skvělá parťačka. No a co, že se to občas úplně nepovedlo a proběhla, kde neměla, nebo že něco spadlo.
    Aki to prostě baví, to je vidět… A jí vlastně nikdy úplně nedojde, že něco udělala jinak než měla, pořád z toho bude mít stejnou radost a to je přece fajn.

    Jen takový upozornění mimo. Nevím, jak často pročítáš soukromé zprávy na instagramu, plno lidí to moc nedělá, tak jenom dávám vědět, že jsem ti tam psala, tak aby sis toho vůbec všimla. 🙂

    To se mi líbí

    1. Baví ji to rozhodně, tak, jako ostatní psi musí na konci parkuru dostávat žrádlo nebo hračku, pro ni je odměna jen to, že může běžet na další překážku! 😀 Je pro tohle fakt stvořená. 🙂 Pro práci stvořená.
      Vysvětlit jí, že někdy něco udělala špatně (na trénincích) je někdy nad mé síly, to máš pravdu. 😀 Ale většinou je to prostě moje chyba. (Až na ty zatracený laťky! :D)
      A moc děkuju, je to pro mě obrovská pochvala. :‘)

      Jojo, vyskakuje mi upozornění, už jsem koukala. 🙂

      To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s