Od svítání do setmění; za deště i za slunka, ale spíš za toho deště.

Od svítání do setmění; za deště i za slunka, ale spíš za toho deště.

Jsou lidi, kteří chodí trénovat každý den, jak jsem se čerstvě dozvěděla. Každý den! Umíte si to představit?! Chápu, že abyste se dostali v něčem na mistrovskou úroveň, je třeba hodně práce. Ale nenapadla mě představa, že si každý den přivstanu, dojedu na cvičák, postavím si překážky kvůli pár proběhnutí a pak je zase uklízím… tomu skládám svůj obdiv. Myslím, že bych to nedokázala. Tedy ne že by to bylo nemožné, ale prostě by se mi nechtělo. Potřebuju čas od času od některých věcí pauzu, aby se mi neznechutily; aby mě pořád bavily… a pak je tu ještě ta myšlenka, co si o tom říká ten pes, když je to tak často.

Pokračovat ve čtení „Od svítání do setmění; za deště i za slunka, ale spíš za toho deště.“

Pszczyna. (fotočlánek)

Pszczyna. (fotočlánek)

Trochu to psaní flákám. Je to divné. Je září. Září vždycky nese psavou náladu. Ale já ji teď vůbec nemám.

Přesto je mi záříjově. Nevím, jak to víc přiblížit, je to pocit. Je mi záříjově.

Ale nechce se mi psát.

Ale nechci být ani neaktivní. Vaše články čtu, líbí se mi, ale nevím, co k nim říct. Tak odcházím bez komentářů. Nezlobte se.

Ani tady nechci, aby to stálo.

Tak vám sem hodím alespoň pár fotek z našeho výletu při posledním srpnovém víkendu – do polského historického městečka Pszcyna. (Ani nevím, jak to správně vyslovit.)

Pokračovat ve čtení „Pszczyna. (fotočlánek)“

Jen tak. Srpen.

Jen tak. Srpen.

Tenhle článek už doopravdy vznikal „jen tak“ . Vypadá to, že to není úplně vhodný styl k blogování. Nedává to moc smysl, zápisky na sebe navazují jen minimálně, vlastně to celé vypadá jak stránky vytržené z deníčku.

První půlka je dost zubařská, vprostřed se zmíním o anime a ke konci je to dost knižní. A ještě malá hudební vsuvka. Perfektní článek. No ne?

Mám nějakou ironickou náladu.

A vůbec. Srpen byl divný. 😀 Celé tohle léto. Obviňuju zubaře.

Pokračovat ve čtení „Jen tak. Srpen.“

Seznam přání.

Seznam přání.

Nevěděla jsem, jestli jej zveřejňovat. Původně jsem ho začala psát jako článek, který sem dám, ale pak se tam objevilo moc osobních věcí… a přišlo mi to nějak blbé. Jenomže pak si vzpomenu, že přesně těmito pocity se nechci nechat omezovat.

If you ever don’t know which way to choose, always GO FOR IT!

je jedno z mých hesel, kterými se nutím se řídit. Vymyslela jsem ho, když jsem se ohlédla za minulostí a byla smutná, že jsem toho mohla hodně zažít, ale nikdy jsem nesebrala odvahu.

Ne, že by byl tento článek nějak převratný. Jen mi není příjemné ho zveřejnit. A právě proto to musím udělat.

Budu ho průběžně aktualizovat.

Pokračovat ve čtení „Seznam přání.“