(3) Nic a všechno.

(3) Nic a všechno.

Minulý rok, už od února, kdy jsem pocítila, že sluneční paprsky začínají hřát, mě zaplavila vlna nezadržitelné energie. Snad i proto, že ta minulá zima byla jiná. Plná mnoha hodin odklouzaných na ledovém ostří a tedy plná něčeho, čemu se dá říkat smysl.

Tato zima byla zrádnější. Když jsem na ni čekala s otevřenou náručí, ona nepřicházela a já stále čekala; bylo mi z toho smutno. Že tady není skutečně, jen v mých představách a článcích a přehrávaných zimních písničkách. A když jsem to čekání konečně vzdala a začala se těšit na okolnosti jarní, objevila se. Už dávno nechtěná, vysála ze mě život. No, a co tak pozoru, tak vlastně – z nás. Mnohých.

Pokračovat ve čtení „(3) Nic a všechno.“

(2) Snově.

(2) Snově.

„Co se děje?“
Co chceš na to odpovědět?
Jakou odpověd chceš slyšet?
Upřímnou?
Neděje se nic. A zároveň všechno. Nic a přitom všechno. Na ničem nezáleží. A přesto všechno má svůj smysl. Všeho je prostě tak nějak moc… a zároveň málo. Nic. A všechno.

Tohle cítím.
Nic a všechno.
Pochopil jsi?

Ne, ty nechceš slyšet upřímnou odpověď. Chceš slyšet konkrétní věc, která spustila reakci. Chceš slyšet „umřelo mi zvířátko,“ chceš slyšet „v práci mám energetického upíra,“ chceš slyšet „nedaří se mi psát.“ Proč? Protože na to můžeš odpověďět, „to je mi líto, ale čas to zahojí,“ a „tak to neřeš, jsou důležitější věci,“ a „to bude zase dobrý, uvidíš“ … poplácat po rameni a říct si: „Tohle jsem vyřešil, tak nemá právo být dál smutný. Logicky!“
Jak. Snadné.
Jak. Prosté.
Jak.
Vzdálené.
Na míle daleko od pochopení skutečných pocitů. Nechceš pochopit. Proč bys měl chtít? Co získáš za svou obětavost? Stejnou nemoc? Mohl by ses nakazit. Mohl by ses zranit. Mohlo by to bolet. A proč to podstupovat?
Kdo na sebe rád přebírá cizí bolest? Radši se posílá pryč. Daleko. Ututlat, ukrýt, zamáčknout, zatlačit, zazátkovat, zapečetit, zaklít.
Nech si, co je tvé, a jdi.

Nic a všechno.
Chápeš?
Nechápeš.
A pokud chápeš, tak také víš, že ti, jež zasahují zvenčí, mají své pokusy dopředu prohrané…

Pokračovat ve čtení „(2) Snově.“

Yuuki, korálovka sedlatá.

Yuuki, korálovka sedlatá.

Red & Yellow, Kill a Fellow, Red & Black, Venom Lack


Jako malá jsem při sobotních ránech po dávce anime, pro které jsem si musela přivstat na víkend nelidsky brzo (většinou Pokémon nebo Beyblade), sledovala dokumenty o dinosaurech či dracích, ke kterým mě to nezkrotně táhlo, načež program přepnul na výpravy do divočiny, většinou s mým oblíbeným Stevem Irwinem nebo ještě jedním dobrodruhem, na jehož jméno si teď nevzpomenu.

V té době jsem se také přinutila zapamatovat si říkánku výše, kdybych se náhodou ocitla v nezkrotném deštném pralese a musela zjišťovat, zda mám ve spacáku nebezpečné zvíře, korálovce, nebo neškodného mazlíčka, korálovku. (Takové pavouky, ty jsem se moc rozlišovat neučila – ty bych vyhodila všechny! 😀)

Zatím jsem se k tomu stanování v pralese nedostala, říkánku mám v hlavě ale pevně uloženou, co kdyby náhodou.

Pokračovat ve čtení „Yuuki, korálovka sedlatá.“