WRITING no.4: Zpověď o psaní.

Pohodlně se usaďte, dnes to bude trochu delší.

Nemohla jsem to rozdělit ani pokrátit, aniž bych narušila něco, co jsem vám potřebovala sdělit. Proto vy, kdo nemáte zrovna moc času, čtení, prosím, odložte na později. Tento článek sice pojednává vcelku a jen o mém životě a je tuze osobní, ale přesto si myslím, že vám i tak může něco předat. Že lekce, jaké jsem dostala já, vám mohou být jakousi inspirací. A možná varováním. A nebo prostě jen ukrácením dlouhého, tmou příliš brzy zahaleného, listopadového odpoledne.

Každopádně vězte, že do dnešního článku jsem vložila své srdce a poskytla vám tak jeho malý kousek. A jsem vděčná všem, kteří se rozhodnou tuto váhu se mnou nést.

Mé nejupřímnější díky.

Celý příspěvek

Reklamy

WRITING no.2: Platonic Love Complex & Empty období.

Dnes bych vás chtěla seznámit se svými dvěma vymyšlenými pojmy. Ne, že bych si myslela, že jsem tak chytrá, abych vymýšlela svá slova. Ale nemohla jsem najít to pravé pojmenování pro své pocity a nebavilo mě je vždycky složitě popisovat, když jsem věděla, že ten pocit je vždy jeden a ten samý… a tak jsem si vytvořila vlastní pojmenování.

Celý příspěvek

Rány povrchově zacelené, však dosud nezahojené.

Některé rány se ani po deseti letech nezacelí natolik, aby se o nich již dalo mluvit. Aby se v nich už šlo nimrat.

Tu díru nikdo nemůže vyplnit, není nic, co by se do ní vešlo tak perfektně. Možná srostla na povrchu a stala se jizvou, ale uvnitř stále jemně, téměř neznatelně, krvácí.

Někdy se mi hodně stýská a chtěla bych tu dobu, a hlavně ji, zpátky.

Ale pak si uvědomím, že nostalgie je jen iluze, která nás nutí myslet si, že minulost byla lepší, než ve skutečnosti byla.

Každý z nás si s sebou nese mnoho promrhaných šancí, špatných rozhodnutí a výčitek z přání nikdy nesplněných.

Jenomže všechno se stalo, jak se stát mělo. Díky tomu jsme dnes jiní, zkušenější a možná silnější, možná stále ranění a stále zmatení, snad poučení a snad lepší. Ale hlavně jsme dál a máme šanci si příště, v podobné situaci, zvolit tu cestu správnou.

Teď stačí být vděční.

Za ty zkušenosti, za rozšířené srdce, za vzpomínku, kterou nelze zaprodat. Za lásku. Tu zvířecí – bezpodmínečnou.

Tak šťastné kulatiny, Abby. (*29.10.2007)

Celý příspěvek

Obrázek

Podzimaření.🍂

Podzimy jsou pro mě zářivé. Bývaly i temné, kdy všechno kolem pouze pomalu umíralo a vlhlo, kdy padala mlha, v jaké se páchají zločiny. Ale to všechno je otázka volby. Vlastního rozhodnutí. A já se minulý rok rozhodla, že můj podzim bude sparkling. A takový tedy je.

Můj podzim 2016:
  • voněl japonským zeleným čajem,
  • chutnal po polévce Pho Ga s poletujícími kousky jarní cibulky,
  • byl slyšet neutichajícím cvakáním kláves u notebooku při vášnivém psaní fanfikcí,
  • byl prozářen již chladnými slunečními paprsky prokukujícími skrz větve stromů
  • a cítit teplem na nohou v chlupatých bačkůrkách.
Můj podzim 2017:
  • voní čerstvě uvařeným šípkovým čajem,
  • chutná po dýňové polévce s barvou po kari a rázností po chilli,
  • je slyšet škrtáním pera po papíře při nadšeném psaní článků,
  • je zahalený v husté halloweenské mlze (o které do poslední chvíle před nadechnutím nevím, zda není spíš smog)
  • a cítit křupáním listí pod nohama, když procházíme s piraňou kolem jiného psa a ona se rozhodne pracovat se mnou, místo útočit na něj.

Celý příspěvek

Volání drogerie.

Není to tak úplně můj rajon. Většinu věcí, co potřebuju, si koupím při běžném nákupu v obchoďáku. Už jenom tam po mně, u jednoho regálu, skočí rozhodovací paralýza, natož potom v obchodě plném stejně laděných věcí!

Stejně tak příliš neholduju všem těm kosmetickým serepetičkám. Mám svůj krém na ruce, pár vůni a stačí. Nepřijdu si v životě nijak ochuzená.

Ale skočil mi na záda roztoužený nakupovací duch a odmítal slézt, dokud do té drogerie prostě nedojdu a nepořídím si, co mi nakáže.

Celý příspěvek